Katedra církevního a civilního práva
Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Zrušení manželství in favorem fidei

Tato krátká studie je zamýšlena jako úvod ke studijnímu překladu Norem k přípravě procesu zrušení manželského svazku ve prospěch víry, které byly vydány Kongregací pro nauku víry v roce 2001.[1] Nejdříve chce tato studie zasadit problematiku zrušení manželství ve prospěch víry do kontextu 20. století. Dále tato studie velmi stručně načrtne typické situace, ve kterých jsou normy aplikovatelné a přitom vysloví několik komentářů a otázek, které souvisí s praxí zrušení manželství in favorem fidei. Připojený překlad norem do češtiny je neoficiální a má sloužit pouze ke studijním účelům.

Nová situace po vyhlášení kodexu v roce 1917

Brzy po vyhlášení kodexu kanonického práva v roce 1917 začaly přicházet k Apoštolskému stolci žádosti o zrušení manželství, ve kterých byla jedna strana nepokřtěná a druhá strana byla pokřtěná mimo katolickou církev. Žádosti byly motivované ve prospěch víry buď nepokřtěné strany, která chtěla přijmout křest v katolické církvi nebo pokřtěné nekatolické strany, která chtěla vstoupit do katolické církve a uzavřít nové manželství, ve kterém by mohla žít podle katolické víry. To, že se tyto žádosti o zrušení manželství začaly objevovat právě v té době, souviselo se změnami v oblasti manželského kanonického práva. Před vyhlášením kodexu 1917, přesněji před nabytím jeho právní účinnosti,[2] kanonické právo vztahovalo překážku disparitas cultus na všechny pokřtěné.[3] Z toho vyplývalo, že pokud pokřtěný nekatolík uzavřel manželství s nepokřtěným bez dispense (a to bylo obvyklé), bylo toto manželství z hlediska kanonického práva považováno za neplatné. Pokud takové manželství skončilo rozvodem a některá ze stran si později chtěla vzít katolíka, stačilo dřívější manželství vyhlásit za neplatné kvůli nedispensované překážce disparitas cultus. Avšak podle kodexu 1917 se překážka disparitas cultus vztahovala už pouze na manželství katolíka s nepokřtěným. Manželství pokřtěného nekatolíka s nepokřtěným už nebylo vázáno touto překážkou, z hlediska kanonického práva bylo respektováno jako platné manželství a v případě rozvodu, obě strany tohoto manželství nebyly způsobilé uzavřít manželství s katolíkem kvůli překážce předcházejícího manželství.[4] Toto byl tedy historicko-kanonický kontext, ve kterém se začaly u Apoštolského stolce objevovat žádosti o zrušení legálních, ale nesvátostných manželství, ve kterých byla jedna strana nepokřtěná a druhá pokřtěná mimo katolickou církev a tyto žádosti byly podávány ve prospěch víry buď nepokřtěné strany, která chtěla přijmout křest v katolické církvi nebo pokřtěné nekatolické strany, která chtěla vstoupit do katolické církve a uzavřít nové manželství, ve kterém by mohla žít podle katolické víry.

Instrukce z roku 1934  

Žádostí o zrušení manželství přibývalo do té míry, že v roce 1934 Kongregace posvátného oficia vyhlásila Instrukci,[5] kterou pak ještě v červnu 1939 mírně revidovala.[6] Podle této Instrukce se měly na úrovni místních církví podobné žádosti připravovat a zvažovat a případně předkládat Apoštolskému stolci. Instrukce byla zaslána místním ordinářům po celém světě, jelikož se jich tyto případy týkaly, nebyla však publikována v oficiálním vatikánském věstníku Acta Apostolicae Sedis[7] kvůli obavám, aby nevznikl dojem, že církev začíná podporovat rozvody. Text Instrukce nebyl nejprve zveřejněn ani v odborném tisku. Ještě v roce 1966 Xaver Ochoa psal, že Instrukce nesmí být publikována.[8] Instrukce byla nakonec publikována teprve v roce 1969.[9]

K této Instrukci jsou připojeny normy a dohromady tvoří jeden celek, který obsahuje jak substanciální, tak procesní část. Celý text je tvořen 18 články. První články vymezují kompetence. Rozhodnutí o zrušení manželství dvou nekatolíků, z nichž aspoň jeden je nepokřtěný je ve výlučné pravomoci papeže.[10] Formální vyřizování jednotlivých případů u Apoštolského stolce je v kompetenci Kongregace posvátného oficia. Na místní úrovni je odpovědný za přípravu a odeslání žádosti místní ordinář.[11] Žádost je možné podat pouze při splnění následujících podmínek: Bezpodmínečně je třeba (due conditiones sine quibus non) prostřednictvím formálního řízení ověřit, že alespoň jeden z manželů nebyl pokřtěný po celou dobu manželství a v případě, že nepokřtěný manžel přijal po svatbě křest, po jeho křtu toto manželství nebylo dokonané. K dovolenosti (ad liceitatem) je třeba dále získat morální jistotu, že manželství není možné obnovit a že případným zrušením tohoto manželství nevznikne mezi lidmi pohoršení.[12]

Instrukce z roku 1973  

S postupem doby si situace vyžádala novou instrukci a nové normy, podle kterých by se připravovaly žádosti o zrušení manželství in favorem fidei. Studium a příprava těchto norem začaly v roce 1968. V roce 1973 byla vyhlášena nová instrukce a nové normy: Instructio pro solutione matrimonii in favorem fidei a Normae procedurales pro conficiendo processu dissolutionis vinculi matrimonialis in favorem fidei, Ut notum est.[13] Ani tato instrukce a normy nebyly formálně vyhlášeny v Acta Apostolicae Sedis, ale byly zaslány přímo místním ordinářům. Brzy však byl tento text zveřejněn v odborných časopisech.[14]

Během revize kodexu kanonického práva po II. vatikánském koncilu byly instrukce a normy zařazeny do návrhu nového kodexu a uvažovalo se o jejich vyhlášení v rámci kodexu. Nakonec převládlo mínění, že prozatím bude vhodnější nezařazovat tento materiál do kodexu a v kodexu kanonického práva v roce 1983 tyto normy vyhlášeny nebyly. Tím však instrukce a normy Ut notum est nebyly zrušeny, ale zůstaly nadále v platnosti podle znění z roku 1973.[15]

Instrukce a normy Ut notum est, na rozdíl od předcházejících z roku 1934, jsou tvořeny dvěma dokumenty, z nichž Instructio obsahuje substanciální část a Normae procesní část. Instrukce ukládá ke dvěma předcházejícím podmínkám z roku 1934 ještě jednu třetí podmínku sine qua non: Strana nepokřtěná nebo pokřtěná mimo katolickou církev se musí zavázat písemnou formou (cautio), že bude respektovat víru katolické strany a dovolí, aby jejich děti byly pokřtěny a vychovány v katolické víře. Tato třetí podmínka nemusela být vyslovena v normách z roku 1934, poněvadž byla obsažena v kodexu kanonického práva z roku 1917.[16] Avšak se změněným postojem ke smíšeným manželstvím a změněnými podmínkami k udělení dispense od překážky disparitas cultus,[17] bylo třeba tuto podmínku zmínit výslovně, aby se mohlo jednat o zrušení manželství ve prospěch víry strany, která o to žádala.[18]

Instrukce dále stanovila, že je třeba vzít v úvahu další okolnosti (ad liceitatem): (1) Dřívější manželství je nenapravitelně rozvráceno a není možno je obnovit. (2) Zrušení manželství nezpůsobí veřejný skandál. (3) Žadatel o zrušení manželství nebyl původcem rozvrácení manželství a ani katolická strana, se kterou chce uzavřít manželství, nezapříčinila rozvrácení manželství. (4) Druhá strana z manželství, které má být zrušeno, má být pokud možno dotázána, jestli nechce obnovit manželství. (5) Žadatel o zrušení manželství se pokud možno postará o náboženskou výchovu dětí z prvního manželství. (6) Je postaráno spravedlivě o partnera a děti z prvního manželství. (7) Katolík, se kterým má být uzavřeno nové manželství, žije podle víry. (8) Jestli se jedná o katechumena, je naděje, že brzy přijme křest.

Instrukce se vyjádřila ještě k dalším okolnostem: Zrušení manželství je snadněji uděleno, jestli je možné ukázat vážné pochybnosti ohledně platnosti manželství. Může být zrušeno i manželství mezi katolíkem a nepokřtěným, které bylo uzavřeno s dispensí od překážky disparitas cultus, pokud jsou splněny všechny stanovené podmínky. Avšak zrušení manželství nebude uděleno žadateli, který uzavřel první manželství s dispensí od překážky disparitas cultus a chce uzavřít nové manželství opět s nepokřtěnou osobou, která nezamýšlí přijmout křest. Rovněž nebude zrušeno manželství, které bylo uzavřeno po zrušení předcházejícího manželství in favorem fidei. Nově vyhlášené normy připojené k této instrukci měly podle obvyklých procesních kritérií aplikovat zásady, které byly stanoveny v instrukci Ut notum est.[19]

Normy z roku 2001  

V roce 2001 vydala Kongregace pro nauku víry revidované normy k procesu zrušení manželského svazku ve prospěch víry.[20] V prefaci k těmto normám se uvádí, že po té, co byl vyhlášen revidovaný Kodex kanonického práva v roce 1983 a nový Kodex kánonů východních církví v roce 1990, bylo rovněž třeba dát do souladu s novým universálním právem katolické církve normy, které stanoví postup při přípravě žádostí o zrušení nesvátostného manželství ve prospěch víry na místní úrovni, dříve než je celý spis poslán ke Kongregaci pro nauku víry. Ani tato verze norem nebyla formálně vyhlášena v Acta Apostolicae Sedis, ale latinsky psaný dokument byl zaslán přímo místním církvím.

Nové normy z roku 2001 jsou tvořeny jedním dokumentem, který v článcích 1-10 obsahuje substanciální část a v článcích 11-25 procesní část. Články 1-3 stanoví kompetence v procesu zrušení manželství: Rozhodnutí ohledně zrušení manželství je udělováno osobně papežem.[21] U Apoštolského stolce připravuje žádost Kongregace pro nauku víry. Na místní úrovni je odpovědný za přípravu žádosti diecézní biskup. Podmínkou pro podání žádosti o zrušení manželství je, že se jedná o manželství pokřtěné strany s nepokřtěnou stranou. Další podmínkou je, že je toto manželství natolik rozvráceno, že není naděje na jeho obnovu a že žadatel o zrušení manželství nebo třetí strana, se kterou zamýšlí uzavřít manželství není výhradně nebo převážně vinný rozpadem prvního manželství. Pokud má být zamýšlené manželství uzavřeno s nekatolickou stranou, ať nepokřtěnou nebo pokřtěnou mimo katolickou církev, tato se musí zavázat písemnou formou, že bude respektovat víru katolické strany a dovolí, aby jejich děti byly pokřtěny a vychovány v katolické víře. Takto formulovaný požadavek se liší od podmínek ke smíšenému manželství, které stanoví současný kodex.[22] Dále normy stanoví, že žádost o zrušení manželství, které bylo uzavřeno po zrušení předcházejícího manželství in favorem fidei, je nepřijatelná, zatímco za určitých podmínek je dovoleno podat žádost o zrušení manželství katolíka s nepokřtěným, které bylo uzavřeno s dispensí od překážky disparitas cultus.

Druhá část norem v článcích 11-25 stanoví způsob přípravy žádosti na úrovni místní církve. Vymezuje kompetence diecézního biskupa, stanoví úkoly instruktora případu, obhájce svazku a notáře. Celá tato fáze procesu navazuje na požadavky sedmé knihy kodexu kanonického práva. Konečně normy stanoví, co musí spis obsahovat a jakým způsobem mají být jednotlivé části spisu vyhotoveny dříve, než jsou odeslány ke Kongregaci pro nauku víry.[23] Zkušenost učí, že pečlivost a formální přesnost při přípravě jednotlivých dokumentů může přinejmenším ovlivnit rychlost vyřízení žádosti.

Několik komentářů a otázek k praxi

Během posledních necelých sta let je možné pozorovat v praxi papežů a Kongregace pro nauku víry určitý vývoj v projednávání případů zrušení manželství in favorem fidei.[24] Nejprve se začaly objevovat žádosti o zrušení legálních, ale nesvátostných manželství, ve kterých byla jedna strana nepokřtěná a druhá pokřtěná mimo katolickou církev a to ve prospěch víry buď nepokřtěné strany, která chtěla přijmout křest v katolické církvi nebo pokřtěné nekatolické strany, která chtěla vstoupit do katolické církve a uzavřít nové manželství, ve kterém by mohla žít podle katolické víry. Pro ilustraci – pouhých sedm let po vyhlášení kodexu papež Pius XI zrušil v roce 1924 manželství nepokřtěného s pokřtěnou nekatoličkou za těchto okolností: Nepokřtěný muž uzavřel manželství s křesťankou z anglikánské církve. Později bylo jejich manželství civilně rozvedeno, on se chtěl nechat pokřtít v katolické církvi a vzít si katoličku. Požádal o zrušení svého předcházejícího (civilně už rozvedeného) manželství a o dovolení uzavřít nové manželství s katoličkou in favorem fidei, tj. v souvislosti s tím, že on – nepokřtěný – uvěřil, chtěl se nechat pokřtít v katolické církvi a žít podle víry a jeho žádosti bylo vyhověno.[25]

Na konci padesátých let se objevily případy, ve kterých jako podmínka ke zrušení manželství už nebylo nutně vyžadováno obrácení ke katolické víře nebo křest. Např. bylo zrušeno nesvátostné manželství, aby pokřtěný nekatolík z tohoto svazku, i když se sám nestal katolíkem, mohl uzavřít manželství s katolíkem.[26] Podobně bylo zrušeno manželství nepokřtěného muže s pokřtěnou nekatoličkou, aby muž, který sice nezamýšlel přijmout křest, mohl uzavřít kanonické manželství s katoličkou pochopitelně s dispensí od překážky disparitas cultus.[27]

Později se začaly objevovat ještě jiné situace. Jednalo se o zrušení manželství dvou nepokřtěných, aby jeden z nich, i když neměl v úmyslu přijmout víru a nechat se pokřtít, mohl uzavřít kanonické manželství s katolickou stranou po obdržení dispense od překážky disparitas cultus.[28] Jednou otázkou v takových případech bylo, zda má papež autoritu nad manželstvími nepokřtěných a smí zrušit takové manželství.[29] Druhým problémem byla okolnost, že se nejednalo ani tak o zrušení prvního manželství ve prospěch víry (in favorem fidei) žadatele o zrušení manželství, ale spíše o zrušení manželství ve prospěch – třetí – katolické strany (in salus/bonum animarum).[30]

Zrušení manželství bývalo a bývá udělováno i v případech, aby bylo možné uzavřít manželství mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem nebo i nepokřtěnou stranou. V takovém případě dispens od překážky disparitas cultus uděluje kongregace pro nauku víry.[31] Pokud by byl žadatelem katolík, který uzavřel první manželství s dispensí od překážky disparitas cultus, zrušení by bylo uděleno pouze, pokud by zamýšlel uzavřít manželství s pokřtěnou osobou.[32]

V minulosti bylo vyřízeno kladně několik žádostí o zrušení manželství, bez toho, že by žadatelé plánovali bezprostředně uzavřít další manželství in favorem fidei. Současná praxe kongregace pro nauku víry je však taková, že nedoporučí kladné vyřízení žádosti do té doby, dokud žadatel o zrušení manželství nezamýšlí uzavřít nové manželství s konkrétní osobou, která je způsobilá k manželství.[33]

Situace, na které se vztahují studované normy, připomínají zrušení manželství in favorem fidei podle pavlovského privilegia.[34] Normy mají tento cíl – in favorem fidei – přímo v názvu. Od počátku byla tato rozhodnutí – zrušit nesvátostné manželství – výhradně v moci papeže. Snad proto se zrušení manželství ve prospěch víry rozhodnutím papeže začalo neoficiálně, ale dost přiléhavě označovat jako privilegium petrinum. Podle kanonického práva totiž jediné manželství, které nemůže být zrušeno je dokonané manželství dvou pokřtěných.[35] Nedokonané manželství mezi dvěma pokřtěnými nebo mezi stranou pokřtěnou a nepokřtěnou může zrušit papež.[36] Manželství dvou nepokřtěných může být zrušeno na základě pavlovského privilegia ve prospěch víry jednoho z nich, který se nechá pokřtít.[37] Manželství nepokřtěného s pokřtěným je nyní možné zrušit rozhodnutím papeže ve prospěch víry jednoho z nich, aby mohl uzavřít kanonické manželství. Proto se nabízí pro tyto žádosti pojmenování privilegium petrinum, třebaže se v těchto případech nejedná o privilegium, jako v případě pavlovského privilegia, ale jedná se o dispens.[38] Oficiálně toto pojmenování nikdy nebylo přijato.[39]

Prameny:

Congregatio S.ti Officii. Instructio 1 maii 1934 - Normae pro conficiendo processu in casibus solutionis vinculi matrimonialis in favorem fidei per Summi Pontificis auctoritatem. In Leges Ecclesiae post Codicem iuris canonici editae (LE), Xaverius Ochoa ed. (Řím: Commentarium pro religiosis, 1969) svazek 2: sloupec 3354-3355a I procedimenti speciali nel diritto canonico. Studi giuridici XXVII (Vatikán: Libreria editrice vaticana, 1992) 207-209.
Kongregace pro nauku víry. Instructio et normae Ut notum est, 6. prosince 1973 in LE, sv. 5: sl. 6702-6705, Canon Law Digest, svazek 8, 1177-1184 a The Jurist 34 (1974) 418-423.
Kongregace pro nauku víry. Normae de conficiendo processu pro solutione vinculi matrimonialis in favorem fidei. 30. 4. 2001. Vatikán, 2001.
Kongregace pro nauku víry. Notes regarding Documentary and Procedural Aspects of Favor of the Faith Cases. Vatikán, 2001.  

Výběr studií a komentářů:

Chiappetta, Luigi. Il matrimonio nella nuova legislazione canonica e concordataria (Řím: Edizioni Dehoniane, 1990) 379-383.
Easton, Frederick. “Favor of the Faith Cases and the 2001 Norms of the Congregation for the Doctrine of the Faith.” CLSA Proceedings 64 (2002) 97-119.
Gordon, Ignatius. „De processu ad obtinendam dissolutionem matrimonii non sacramentalis in favorem fidei.“ Periodica 79 (1990) 511-574.
Hopfenbeck, Albert. Privilegium Petrinum. Eine rechtssprachliche und rechtsbegriffliche Untersuchung. St. Ottilien: EOS Verlag, 1976.
Silvestrelli, Antonio. “Scioglimento di matrimonio in favorem Fidei.” In I procedimenti speciali nel diritto canonico. Studi giuridici XXVII (Vatikán: Libreria editrice vaticana, 1992) 179-216.
Woestman, William. „Dissolution in the Favor of the Faith.“ in Special Marriage Cases (Ottawa: Saint Paul University, 1994) 53-66, 129-140.
Wrenn, Laurence.“Some note on the Petrine Privilege.“ In Procedures (Washington, D.C.: Canon Law Society of America, 1987) 114-120.

Následuje oficiální latinský text Normae de conficiendo processu pro solutione vinculi matrimonialis in favorem fidei, ze 30. 4. 2001 a neoficiální studijní překlad do češtiny. Poznámky k některým článků českého překladu jsou doplněny překladatelem ke studijním účelům.

Congregatio pro Doctrina Fidei

 

Normae

 

de conficiendo processu

pro solutione vinculi matrimonialis

in favorem fidei

 

(Oficiální latinský text)

 

De Civitate Vaticana MMI

Kongregace pro nauku víry

 

Normy

 

k přípravě procesu

zrušení manželského svazku

ve prospěch víry

 

(Neoficiální studijní překlad)

 

Vatikán  2001

 

Pars I
Art. 1

Matrimonium initum a partibus, quarum saltem una non sit baptizata, a Romano Pontifice solvi potest in favorem fidei, dummodo matrimonium ipsum non fuerit consummatum postquam ambo coniuges baptismum receperunt.

Část I
Článek 1

Manželství uzavřené mezi stranami, z nichž alespoň jedna nebyla pokřtěná, může být zrušeno římským papežem ve prospěch víry, jestli toto manželství nebylo dokonané poté, co obě strany přijaly křest.

Art. 2

Congregationis pro Doctrina Fidei est singulos casus examinare et, si expedit, Summo Pontifici petitionem ad gratiam impetrandam subicere.

Článek 2

Jednotlivé případy projednává Kongregace pro nauku víry a jestli je to vhodné, předloží žádost o zrušení manželství papeži.

Art. 3

Episcopus dioecesanus et ipsi in iure aequiparati, vel Episcopus eparchialis, competentes sunt ad instruendum processum.

Článek 3

Diecézní biskup a ti, kteří jsou mu podle zákona postaveni na roveň, a eparchiální biskup mají pravomoc začít a vést řízení.[i]

Art. 4

Ad solutionis vinculi gratiam concedendam requiritur ut, momento concessionis:

1°            nulla adsit possibilitas restaurandi consortium vitae coniugalis;

2°            pars oratrix non fuerit causa culpabilis, exclusiva vel praevalens, naufragii convictus coniugalis, neque pars, quacum contrahendum vel convalidandum sit novum coniugium, sua culpa provocaverit coniugum separationem.

Článek 4

Aby bylo možné svazek zrušit, je nutné, aby ve chvíli udělení zrušení svazku:

1°.           nebyla žádná možnost obnovení společenství manželského života,

2°.           žadatel nebyl výhradně nebo převážně vinný rozpadem manželského života a strana, se kterou má uzavřít nebo zplatnit nové manželství nezapříčinila svou vinou rozdělení manželů.

Art. 5

§ 1.         Si pars catholica novum matrimonium intendit contrahere vel convalidare cum persona non baptizata vel baptizata non catholica, declaret se paratam esse pericula a fide deficiendi removere atque pars acatholica declaret se paratam esse relinquere parti catholicae libertatem propriam religionem profitendi atque filios catholice baptizandi et educandi.

 

§ 2.         Gratia solutionis non conceditur nisi haec declaratio in scriptis ab utraque parte subsignata fuerit.

Článek 5

§ 1.         Pokud katolická strana zamýšlí uzavřít nebo zplatnit nové manželství s nepokřtěnou nebo s pokřtěnou nekatolickou stranou, katolická strana musí prohlásit, že je připravena vyhýbat se všem nebezpečím odpadu od víry a nekatolická strana musí prohlásit, že je připravena dovolit katolické straně svobodně praktikovat její víru a pokřtít a vychovávat děti v katolické víře.[ii]

 

§ 2.         Zrušení se neudělí dříve, než je toto prohlášení vyhotoveno písemně a podepsáno oběma stranami.

Art. 6

Processus instrui nequit pro solutione vinculi matrimonii quod contractum vel convalidatum sit post obtentam solutionem prioris matrimonii in favorem fidei, nec

examini apud Congregationem pro Doctrina Fidei proponi.

Článek 6

Nemůže být zahájeno řízení ke zrušení manželského svazku, který byl uzavřen nebo zplatněn po obdržení zrušení dřívějšího manželství ve prospěch víry a taková žádost nemá být předložena Kongregaci pro nauku víry.

Art. 7

§ 1.         Petitio pro solutione vinculi matrimonii

non-sacramentalis initi cum dispensatione ab impedimento disparitatis cultus Summo Pontifici praesentari potest si pars catholica novas nuptias cum persona baptizata inire intendat.

 

§ 2.         In eodem casu, petitio Summo Pontifici praesentari potest si pars non baptizata baptismum recipere et novas nuptias cum parte baptizata inire intendat.

 

§ 3.         Preces ad Congregationem pro doctrina Fidei Episcopus ne dirigat si prudens adsit dubium circa conversionis sinceritatem partis oratricis vel partis desponsae, quamvis una vel utraque baptismum receperit.

Článek 7

§ 1.         Žádost o zrušení svazku nesvátostného manželství, které bylo uzavřeno s dispensí od překážky disparitas cultus,[iii] může být předloženo papeži, jestliže katolická strana zamýšlí uzavřít manželství s pokřtěnou osobou.

 

§ 2.         Ve stejném případě smí být žádost předložena papeži, jestliže nepokřtěná strana zamýšlí přijmou křest a uzavřít manželství s pokřtěnou stranou.

 

§ 3.         Biskup nepošle žádost Kongregaci pro nauku víry, jestliže existuje rozumná pochybnost o upřímnosti obrácení žadatele nebo zamýšleného manžela, i kdyby jeden nebo oba přijali křest.

Art. 8

Cum agitur de matrimonio a catechumeno ineundo, nuptiae differantur post baptismum; quod si hoc ob graves causas fieri non potest, certitudo moralis habeatur de proxima baptismi receptione.

Článek 8

Manželství, které zamýšlí uzavřít katechumen, má být odloženo až na dobu po přijetí křtu. Pokud to není z vážných důvodů možné, musí být alespoň mravně jisté, že katechumen přijme křest brzy.

Art. 9

Quoties sunt speciales difficultates de modo quo pars oratrix suis obligationibus erga coniugem priorem et prolem forte susceptam satisfacere intendat, aut scandalum timendum sit ex gratie concessione, Episcopus Congregationem consulat.

Článek 9

Biskup se má poradit s kongregací, kdykoli nastanou zvláštní obtíže ohledně způsobu, kterým žadatel zamýšlí plnit svoje povinnosti vůči svému bývalému manželovi nebo dětem nebo je obava z pohoršení v případě zrušení manželství.

Art. 10

Sive in processu apud Episcopum sive in examine apud Congregationem pro Doctrina Fidei, si positive dubitetur ex aliquo capite de validitate ipsius matrimonii cuius solutio petita est, preces ad Romanum Pontificem dirigantur facta mentione eiusdem dubii.

Článek 10

Jestliže z jakéhokoli důvodu, ať už během procesu před biskupem nebo během projednávání u Kongregace pro nauku víry, vznikne pozitivní pochybnost ohledně platnosti manželství, které má být zrušeno, je třeba žádost poslat papeži a zmínit v ní tuto pochybnost.

Pars II

Art. 11

§ 1.         Processus instructionem Episcopus vel peragat per se ipsum vel commitat instructori selecto aut ex tribunalis iudicibus aut ex personis ab ipso ad hoc munus approbatis, adsistente notario, et interveniente defensore vinculi.

 

§ 2.         Huiusmodi commissio scripto facienda est et de ea constare debet in actis.

Část II

Článek 11

§ 1.         Biskup připravuje proces buď osobně nebo prostřednictvím ustanovené osoby – instruktora, vybraného ze soudců nebo z osob pověřených biskupem pro tuto funkci[iv] a za přítomnosti notáře a za účasti ochránce svazku.

 

§ 2.         Tato ustanovení musí být daná písemně a musí být zaznamenaná ve spisu.

Art. 12

§ 1.         Asserta probari debent ad normam iuris, sive documentis, sive depositionibus testium fide dignorum.

 

§ 2.         In instructione uterque coniux audiatur.

 

§ 3.         Partium declarationibus vis plenae probationis tribui nequit, nisi accendant alia elementa quae eas corroborent et ex quibus certitudo moralis efformari possit.

Článek 12

§ 1.         Soudní doznání musí být dokázána podle norem práva, buď prostřednictvím dokumentů nebo výpovědí  důvěryhodných svědků.

 

§ 2.         Oba manželé musí být vyslechnuti během řízení.

 

§ 3.         Výpovědi stran nemohou mít sílu plných důkazů, jestliže nejsou přítomny další prvky, které podporují výpověď manželů a je možné z nich dojít k morálně jistému závěru.[v]

Art. 13

§ 1.         Documenta tum originalia tum in authentico exemplari exhibita a notario recognosci debent.

 

§ 2.         Documenta ad Congregationem pro Doctrina Fidei transmittenda sint integra et quidem exemplari recognito ab Episcopi notario.

Článek 13

§ 1.         Originální dokumenty i hodnověrné opisy musí být potvrzené notářem.

 

§ 2.         Dokumenty, které se posílají Kongregaci pro nauku víry musí být úplné a kopie musí být před odesláním potvrzené biskupským notářem.

Art. 14

§ 1.         Examen partium et testium fit ab instructore, citato defensore vinculi, cui assistat oportet notarius.

 

§ 2.         Instructor partibus et testibus iusiurandum de veritate dicenda vel de veritate dictorum deferat; si quivis renuat illud emittere, iniuratus audiatur.

 

§ 3.         Instructor partes et testes interroget secundum quaestionarium antea paratum, a semetipso vel a vinculi defensore; alias interrogationes, si casus ferat, addere potest.

 

§ 4.         Responsiones subsignari debent a parte, ab ipso instructore necnon a notario.

Článek 14

§ 1.         Poté, co byl povolán k případu obhájce svazku, instruktor vyslechne strany a svědky za přítomnosti notáře.

 

§ 2.         Instruktor uloží stranám a svědkům přísahu, že budou mluvit pravdu nebo alespoň, že mluvili pravdu. Pokud někdo odmítne přísahu, je vyslechnut bez přísahy.[vi]

 

§ 3.         Instruktor vyslechne strany a svědky podle otázek předem připravených buď jím samotným nebo obhájcem svazku. Další otázky mohou být přidány, pokud to případ vyžaduje.

 

§ 4.         Odpovědi musí být podepsány stranou, instruktorem a notářem.

Art. 15

§ 1.         Si altera pars vel testis coram instructore se sistere ac deponere renuat vel nequeat, eorum declarationes coram notario vel quovis alio legitimo modo, dummodo constet de earum genuinitate et authenticitate, acquiri possunt.

 

§ 2.         Absentia a processu alterius partis, ad normam iuris declarata, ex actis constare debet.

Článek 15

§ 1.         Jestliže druhá strana nebo svědek odmítnou nebo se nemohou dostavit k instruktorovi, aby vypovídali, je dovoleno, aby vypovídali před notářem nebo jakýmkoli jiným zákonným způsobem pod podmínkou, že je zaručena pravost a hodnověrnost výpovědí.

 

§ 2.         Nepřítomnost druhé strany během procesu, potvrzená podle norem práva, musí být zaznamenaná ve spisu.[vii]

Art. 16

§ 1.         Absentia baptismi in alterutro coniuge ita demonstranda est ut omne prudens dubium amoveatur.

 

§ 2.         Excutiantur testes, considerata eorum qualitate, prout obtinet in parentibus et consanguineis partis non baptizatae, vel illi qui huic adstiterunt tempore infantiae et totum eius cursum vitae noverunt.

 

§ 3.         Testes interrogandi sunt, non tantum de absentia baptismatis, sed etiam de circumstantiis et indiciis, ex quibus probabile appareat baptismum non fuisse collatum.

 

§ 4.         Curandum est ut inspiciantur quoque libri baptizatorum in locis in quibus constat partem, quae dicitur non baptizata, infantili aetate vixisse, praesertim in

ecclesiis quas ipsa forte frequentaverit vel in qua

matrimonium celebravit.

 

§ 5.         Si matrimonium celebratum fuit cum dispensatione ab impedimento disparitatis cultus, exemplaria dispensationis necnon processiculi praematrimonialis instructor in actis acquirat.

Článek 16

§ 1.         Fakt, že jeden z manželů nebyl pokřtěn, musí být dokázán do té míry, že jakákoli rozumná pochybnost ohledně toho faktu je odstraněna.

 

§ 2.         Svědkové, stejně jako rodiče a pokrevní příbuzní nepokřtěné strany nebo ti, kteří znali dotyčnou stranu od dětství a během jejího života mají být vyslechnuti s ohledem na jejich kvalitu.

 

§ 3.         Svědkové mají být dotazováni nejen ohledně nepřítomnosti křtu, ale také ohledně okolností a náznaků, ze kterých vyplývá pravděpodobnost, že křest nebyl udělen.

 

§ 4.         Mají být prozkoumány křestní matriky v místech, kde je evidentní, že strana, o které se tvrdí, že je nepokřtěná, žila od dětství, zvláště pak v kostelech, které strana navštěvovala nebo mohla navštěvovat a kde uzavřela manželství.

 

§ 5.         Jestliže bylo manželství uzavřeno s dispensí od překážky disparitatis cultus, instruktor musí zařadit do spisu kopii dispense a svatebního protokolu.

Art. 17

§ 1.         Si tempore quo gratia solutionis petitur, coniux non baptizatus baptismum recepit, investigatio fieri debet de cohabilitatione forte habita post baptismum; hac de re etiam testes interrogentur.

 

§ 2.         Ipsae partes in causa interrogentur an post separationem aliquam et qualem inter se relationem

habuerint, et praesertim an actum coniugalem

perfecerint.

Článek 17

§ 1.         Jestliže v čase, kdy je podána žádost o zrušení manželství, nepokřtěná strana přijme křest, je třeba vyšetřit, zda spolu manželé nežili po křtu sexuálním životem a ohledně tohoto je třeba vyslechnout také svědky.

 

§ 2.         Strany v tomto případě musí být dotázány, zda a jaký měly mezi sebou vztah od vzájemného odloučení a zda mezi nimi nedošlo k manželskému styku.

Art. 18

§ 1.         Instructor informationes colligat circa statum vitae alterius partis, nec referre omittat an ipsa post divortium novas nuptias attentaverit.

 

§ 2.         Interroget partes ac testes de causa separationis vel divortii, ita ut appareat cuiusnam fuerit culpa rupturae matrimonii vel matrimoniorum.

Článek 18

§ 1.         Instruktor shromáždí informace ohledně životního stavu druhé strany a neopomine odkazy na to, zda se strana pokusila uzavřít po rozvodu nové manželství.

 

§ 2.         Instruktor se dotáže stran a svědků na příčinu odloučení a rozvodu, aby se ukázalo, čí to byla vina, že se manželství rozpadlo.

Art. 19

§ 1.         Exhibendum est exemplar decreti divortii vel sententiae nullitatis civilis partium.

 

§ 2.         Si adsint, exhibenda sunt exemplaria decreti divortii vel sententiae nullitatis civilis et dispositivum sententiae canonicae nullitatis matrimonii quorumvis matrimoniorum ab alterutro desponso attentatorum.

Článek 19

§ 1.         Kopie rozhodnutí o rozvodu nebo o rozhodnutí civilní neplatnosti stran musí být předložena.

 

§ 2.         Jestliže existují, musí být předloženy kopie rozhodnutí o rozvodu nebo rozhodnutí civilní neplatnosti a faktická část kanonického rozsudku o neplatnosti manželství všech manželství, které se strany pokusily uzavřít.[viii]

Art. 20

§ 1.         Instructor referat an pars oratrix prolem susceperit et quomodo providerit aut providere intendat, iuxta leges et facultates suas, ipsius prolis religiosae educationi.

 

§ 2.         Instructor interrogare debet etiam circa obligationes vel morales vel civiles erga primum coniugem et prolem forte susceptam.

Článek 20

§ 1.         Instruktor zaznamená, zda měl žadatel děti a jak se stará nebo chce starat podle zákona a svých schopností o jejich náboženskou výchovu.

 

§ 2.         Instruktor se dotáže na mravní a občanské povinnosti k prvnímu manželovi a ke všem eventuelním potomkům.[ix]

Art. 21

§ 1.         Pars oratrix vel desponsa, si conversa et baptizata fuerit, interroganda est de tempore et intentione in suscipiendo baptismo.

 

§ 2.         De rationibus quae fuerunt causa baptismi, interrogandus est etiam parochus, praesertim circa probitatem partium.

Článek 21

§ 1.         Žadatel nebo budoucí manžel, jestli zamýšlí obrátit se a být pokřtěn, musí být dotázán, kdy a proč by chtěl být pokřtěn.

 

§ 2.         Farář musí být dotázán ohledně důvodů křtu a také ohledně čestnosti stran.

Art. 22

§ 1.         Expressis verbis referatur in actis de religiositate tum partis oratricis tum partis desponsae.

 

§ 2.         Documenta baptismi vel professionis fidei vel utriusque in actis acquirenda sunt.

Článek 22

§ 1.         Ve spisu je třeba zmínit se výslovně o náboženské situaci žadatele i zamýšleného manžela.

 

§ 2.         Potvrzení o křtu nebo o vyznání víry nebo obojí musí být přiloženo do spisu.

Art. 23

Instructione peracta, Instructor acta omnia remittat, omissa autem eorum publicatione, cum apta relatione ad vinculi defensorem, cuius est invenire rationes, si adsint, quae solutioni vinculi obstent.

Článek 23

Když je příprava procesu ukončena, instruktor bez toho, že by spis zveřejnil, jej pošle s potřebným komentářem obhájci svazku, jenž má najít důvody, pokud existují, které odporují zrušení svazku.

Art. 24

§ 1.         Episcopus actis omnibus receptis exaret votum circa petitionem in quo referatur adamussim de adimpletis pro concessione gratiae condicionibus, praesertim an cautiones, de quibus in art. 5 datae sint.

 

§ 2.         Causae quae gratiae concessionem suadeant exprimantur, semper addendo an pars oratrix novum matrimonium quovis modo iam attentaverit vel in concubinatu vivat.

Článek 24

§ 1.         Až biskup obdrží celý spis, napíše k žádosti svoje votum, ve kterém se přesně vyjádří o podmínkách potřebných k udělení zrušení manželství, zvláště pak zda byly podepsány cautiones, které jsou zmíněné v článku 5.

 

§ 2.         Rovněž připojí důvody, které doporučí zrušení manželství a uvede, zda se žadatel pokusil jakýmkoli způsobem uzavřít nové manželství nebo zda žije ve volném svazku.

Art. 25

§ 1.         Episcopus transmittat ad Congregationem pro Doctrina Fidei tria exemplaria actorum omnium typographice transcripta una cum voto suo et animadversionibus defensoris vinculi, indice materiae et summario munita.

 

§ 2.         Curetur etiam ut acta causae lingua ac stylo loci exarata in unam ex recognitis in ordinamento Romanae Curiae vertantur addita asseveratione iuramento firmata de eorum fideli transcriptione et versione.

Článek 25

§ 1.         Biskup zašle Kongregaci pro nauku víry tři strojem psané kopie celého spisu, k tomu připojí své votum, vyjádření obhájce svazku, index a souhrn celého spisu.

 

§ 2.         Spis, který byl sepsán v místním jazyce a stylu, má být přeložen do jednoho z jazyků, který je užíván u Římské kurie[x] s místopřísežným prohlášením, že překlad a přepis jednotlivých částí spisu věrně odpovídá originálu.

 


[i] Srov. rozdíl vůči dřívějším ustanovením in Kongregace pro nauku víry, instructio et normae Ut notum est, 6. prosince 1973, art. 1.

[ii] Srov. rozdíl vůči k. 1125.

[iii] Srov. k. 1086.

[iv] Instruktorem může být jakákoli kompetentní osoba, duchovní nebo laik (muž nebo žena). Dříve to musel být vir ecclesiasticus. Srov. Kongregace pro nauku víry, instructio et normae Ut notum est, 6. prosince 1973, art. 1.

[v] Srov. k. 1536.2.

[vi] Srov. k. 1532.

[vii] Srov. k. 1509-1511 a 1592-1595.

[viii] Srov. k. 1540.

[ix] Srov. k. 1071.1,3 a 1689.

[x] Jan Pavel II, apoštolská konstituce Pastor bonus, 28. června 1988, art. 16. Srov. také k. 1474.


[1] Kongregace pro nauku víry, Normae de conficiendo processu pro solutione vinculi matrimonialis in favorem fidei, 30. 4. 2001 (Vatikán, 2001) 1-15.

[2] Codex iuris canonici (CIC 1917) byl vyhlášen na Svatodušní svátky 27. května 1917 a nabyl účinnosti o rok později rovněž na slavnost Seslání Ducha svatého 19. května 1918.

[3] Srov. Stephanus Sipos, Enchiridion Iuris Canonici (Řím: Herder, 1954) 473.

[4] CIC 1917, kánon (k.) 1069.1.

[5] Congregatio S.ti Officii, Instructio 1 maii 1934 - Normae pro conficiendo processu in casibus solutionis vinculi matrimonialis in favorem fidei per Summi Pontificis auctoritatem, latinský text byl konečně publikován in Leges Ecclesiae post Codicem iuris canonici editae (LE), Xaverius Ochoa ed. (Řím: Commentarium pro religiosis, 1969) svazek 2: sloupec 3354-3355. Instrukce byla rovněž publikována v I procedimenti speciali nel diritto canonico. Studi giuridici XXVII (Vatikán: Libreria editrice vaticana, 1992) 207-209.

[6] Srov. Antonio Silvestrelli, “Scioglimento di matrimonio in favorem Fidei,” in I procedimenti speciali nel diritto canonico. Studi giuridici XXVII (Vatikán: Libreria editrice vaticana, 1992) 183.

[7] Acta Apostolicae Sedis (AAS) je úřední věstník, ve kterém Apoštolský stolec vyhlašuje zákony církve, pokud ve zvláštním případě není stanoven jiný způsob vyhlášení. Srov. CIC 1917, k. 9.

[8] Srov. LE, sv. 1: sl. 1535.

[9] Srov. LE, sv. 2: sl. 3354-3355.

[10] Robertus Rubiyatmoko, Competenza della Chiesa nello scioglimento del vincolo del matrimonio non sacramentale (Řím: Editrice Pontificia Università Gregoriana, 1998) 201-211 a Jiří Svoboda, “Moc řádná – zástupná ve vztahu k nerozlučitelnosti manželství,” Revue církevního práva 18 (2001) 7-23.

[11] Congregatio S.ti Officii, Instructio 1 maii 1934, články 1, 2 a 4.

[12] Congregatio S.ti Officii, Instructio 1 maii 1934, článek 3.

[13] Kongregace pro nauku víry, instructio et normae Ut notum est, 6. prosince 1973, prot. n. 2717168.

[14] Kongregace pro nauku víry, instructio et normae Ut notum est, 6. prosince 1973 in LE, sv. 5: sl. 6702-6705 a také v překladu in - např. Archiv für Katholisches Kirchenrecht 142 (1973) 474-479, Canon Law Digest (CLD), svazek 8, 1177-1184, The Jurist 34 (1974) 418-423 a Ladislas Orsy, Marriage in Canon Law. Texts and Comments, Reflections and Questions (Wilmington, Delaware: Michael Glazier, 1986) 229-230.

[15] Jerome Hamer, sekretář Kongregace pro nauku víry, se v oficiální odpovědi vyjádřil, že instructio et normae Ut notum est jsou nadále v platnosti. Srov. Laurence Wrenn, Procedures (Washington, D.C.: Canon Law Society of America, 1987) 120: Z dopisu arcibiskupa Hamera z 6. září 1983: “The fact that the canons on the Favor of the Faith, foreseen in the preparatory edition of the Code, are not found in the Revised Code does not mean that the pertinent norms of the Sacred Congregation are to be considered lapsed. They maintain their force entirely.”

[16] Srov. CIC 1917, k. 1061.

[17] Pavel VI. Litterae Apostolicae motu proprio datae Matrimonia mixta (31. března 1970) in AAS 62 (1970) 257-263. Srov. Jiří Kašný, „Smíšená manželství v kanonickém právu,“ Teologická reflexe (2002) 138-151.

[18] Srov. Silvestrelli, “Scioglimento di matrimonio in favorem Fidei,” 187.

[19] Srov. Albert Hopfenbeck, Privilegium Petrinum. Eine rechtssprachliche und rechtsbegriffliche Untersuchung (St. Ottilien: EOS Verlag, 1976).

[20] Kongregace pro nauku víry, Normae de conficiendo processu pro solutione vinculi matrimonialis in favorem fidei, 30. 4. 2001 (Vatikán, 2001) 1-15.

[21] Srov. Orsy zvažuje důvody k takto vyhražené kompetenci. Orsy, Marriage in Canon Law, 230-231.

[22] Srov. zvláště dekret o ekumenismu a o náboženské svobodě z II. vatikánského koncilu. Orsy, Marriage in Canon Law, 231.

[23] Srov. Frederick Easton, “Favor of the Faith Cases and the 2001 Norms of the Congregation for the Doctrine of the Faith,” CLSA Proceedings 64 (2002) 97-119.

[24] Srov. CIC 1983, k. 19. Vývoj této problematiky během první poloviny dvacátého století je zpracován ve studii John Noonan, Power to Dissolve. Lawyers and Marriages in the Courts of the Roman Curia (Cambridge, Mass.: The Belknap Press of Harvard University Press, 1972) 366-392.

[25] Kongregace posvátného oficia, odpověď 24. listopadu 1924 in CLD 1: 553-554. Tento případ z roku 1924 je znám pod jménem Helena Case podle místa svého původu z diecéze Helena, Montana v USA. Srov. Francis Donnelly, „The Helena Decision of 1924,“ The Jurist 34 (1976) 442-449.

[26] Srov. např. Kongregace posvátného oficia, 1959 (přesnější datum neuvedeno) in CLD 5: 540-541.

[27] Srov. Kongregace posvátného oficia, 3. srpna 1959 in CLD 5: 542-544. Antonino Abate, Il matrimonio canonico nell´attuale legislazione canonica (Řím: Pontificia Università Urbaniana, 1982) 273-275.

[28] Jeden takový konkrétní případ byl nejprve v roce 1972 vyřízen odmítavě, avšak po vydání instrukce Ut notum est byl znovu podán a vyřízen kladně. V roce 1972 totiž přišlo odmítavé rozhodnutí, jelikož nebyla splněna podmínka u žadatele o zrušení manželství, totiž aby se žadatel obrátil na katolickou víru. Srov. Kongregace pro nauku víry, odpověď 29. března 1972 in LE sv. 5: sl. 6410. V roce 1974 přišlo kladné rozhodnutí k témuž případu a toto manželství dvou nepokřtěných bylo zrušeno, aby s dispensí od překážky disparitas cultus mohl žadatel o zrušení manželství uzavřít nové manželství s katolickou stranou. Srov. Kongregace pro nauku víry, odpověď 26. dubna 1974 in LE sv. 5: sl. 6795.

[29] Srov. William Woestman, Special Marriage Cases (Ottawa: Saint Paul University, 1994) 55-56.

[30] Srov. Pius XII, projev k Římské rotě, 3. října 1941 in AAS 33 (1941) 425-426: „La norma suprema, secondo la quale il Romano Pontefice fa uso della sua potestà vicaria di sciogliere matrimoni, è … la salus animarum, per il cui conseguimento così il bene comune della società religiosa, e in generale dell‘umano consorzio, come il bene dei singoli trovano la dovuta e proporzionata considerazione.“ Srov. Luigi Chiappetta, Il matrimonio nella nuova legislazione canonica e concordataria (Řím: Edizioni Dehoniane, 1990) 379-381.

[31] Kongregace pro nauku víry, odpověď, 16. září 1974 in CLD 8: 1185.

[32] Kongregace pro nauku víry, Normae de conficiendo processu pro solutione vinculi matrimonialis in favorem fidei, 30. 4. 2001 (Vatikán, 2001) článek 7, § 1.

[33] Srov. Laurence Wrenn, Procedures (Washington, D.C.: Canon Law Society of America, 1987) 115-116.

[34] Srov. CIC 1983, k. 1143: “Matrimonium … solvitur ex privilegio paulino in favorem fidei …”

[35] CIC 1917, k. 1118, CIC 1983, k. 1141.

[36] CIC 1917, k. 1119, CIC 1983, k. 1142.

[37] CIC 1917, k. 1120, CIC 1983, k. 1143.

[38] Srov. Pius XII, projev k Římské rotě, 3. října 1941 in AAS 33 (1941) 424-425: „Il matrimonio rato e consumato è per diritto divino indissolubile…, mentre gli altri matrimonii, sebbene intrinsecamente siano indissolubili, non hanno però una indissolubilità estrinseca assoluta, ma dati certi necessari presupposti, possono … essere sciolti, oltre che in forza del privilegio Paolino, dal Romano Pontefice in virtù della sua potestà ministeriale.“

[39] Nakolik je možné doložit, poprvé použil termín „privilegium petrinum“ Franciscus Hürth, S.J. ve svých poznámkách k přednáškám na Gregoriánské univerzitě v Římě v roce 1946. O deset let později použil termín v tisku v časopise Periodica. Srov. Franciscus Hürth, „Notae quaedam ad privilegium petrinum,“ Periodica 45 (1956) 3-22, 371-391.

 

Katedra církevního a civilního práva