Obřady
uzavírání manželství, k. 1119-1120
K. 1119: „Kromě případů
nutnosti se při uzavírání manželství zachová obřad, jak je předepsán v
liturgických knihách od církve schválených nebo jak je zaveden zákonnými
obyčeji.
2. vatikánský koncil,
konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum
concilium, 77-78
Obřad ať je upraven
tak, aby výstižněji znázornil posvátný rozměr manželství a také závazky
manželů.
Biskupské
konference ať připraví vlastní obřady uzavírání manželství podle následujících
kritérií:
Místní
zvyky ať jsou zachovány.
Ať
se zachová stávající kanonická forma.
Svatební
obřad ať je buď ve mši nebo ať je spojen s bohoslužbou slova a s požehnáním
snoubenců.
Liturgické knihy:
Ordo Celebrandi Matrimonium, Editio Typica. Vatikán: Typis Polyglottis
Vaticanis, 1969. Latinský text byl připraven podle směrnic 2. vatikánského
koncilu. Svatební obřady. Český překlad z roku 1970.
Ordo Celebrandi Matrimonium, Editio Typica Altera. Vatikán: Typis
Polyglottis Vaticanis, 1991. Obsahuje: nový úvod, Ordo celebrandi Matrimonium coram assistente laico, více modliteb,
nové požehnání, a větší výběr čtení z Písma. Český překlad a úprava
se připravuje.
Současná liturgická
kniha Svatebních obřadů nabízí tři svatební obřady:
1.
Svatební obřad během mše
Používá se pro
svatbu dvou katolíků.
Pro smíšené manželství
[katolík a křesťan nekatolík] s dovolením místního ordináře.
Svátostné manželství.
Zpravidla se slaví v
kostele (k. 1118.1-2).
Používá se bílá
liturgická barva.
Svatební mše se
neslaví o následujících dnech: (Generální instrukce k Římskému misálu,
26. března 1970: 329, 330)
Popis obřadu během mše
Vstupní obřad: přivítání
snoubenců má ukázat, církev má radost z rozhodnutí uzavřít manželství.
Bohoslužba slova.
Svatební obřad: otázky,
manželský slib, požehnání a výměna prstenů, přímluvy.
Eucharistická
bohoslužba: po modlitbě Otče náš je zvláštní požehnání.
Přijímání křesťanů
nekatolíků (k. 844.3, Ekumenický
direktář 125, 159).
Nekatolický duchovní
se může podílet na obřadu: čtení, modlitby, požehnání, přivítání
a povzbuzení (ED 158).
2.
Svatební obřad mimo mši
Používá se pro smíšené
manželství (katolík a křesťan nekatolík, k. 1124).
Za jakých okolností
by manželství dvou katolíků mělo být uzavíráno mimo mši?
Svátostné manželství.
Většinou ve farním
kostele (k. 1118.1-2).
Kanonická forma je
nutná pro platnost obřadu (k. 1117) nebo pro dovolenost (k. 1127.1) nebo může
být udělena dispens (k. 1127.2).
Popis obřadu mimo mši
Vstupní obřad: přivítání
snoubenců má ukázat, církev má radost z rozhodnutí uzavřít manželství.
Bohoslužba slova.
Svatební obřad: otázky,
manželský slib, požehnání a výměna prstenů, přímluvy.
Obřad může být
zakončen modlitbou Otče náš a požehnáním.
Nekatolický duchovní
se může podílet na obřadu: čtení, modlitby, požehnání, přivítání
a povzbuzení (ED 158).
3.
Svatební obřad pro uzavření manželství
katolíka s nepokřtěným [včetně
katechumena]
Jedná se o kanonické,
nesvátostné manželství
Obřad je v kostele
nebo na jiném vhodném místě (k. 1118.3)
Kanonická forma je
nutná pro platnost obřadu (k. 1117) nebo může být udělena dispens od
formy (k. 1127.2).
Popis obřadu mimo mši
Vstupní obřad: přivítání
snoubenců.
Bohoslužba slova.
Svatební obřad: otázky,
manželský slib, požehnání a výměna prstenů, přímluvy.
Obřad může být
zakončen modlitbou Otče náš a požehnáním.
Komentáře k úvaze:
Při přípravě obřadu
je třeba vzít v úvahu náboženskou situaci novomanželů a hostů.
Slavnostnost obřadu
nemá být znamením diskriminace chudých nebo církvi vzdálených.
Liturgie ať dá všem
přítomným možnost k účasti a ať posílí víru zúčastněných.
Zákon o rodině č.
210/1998 Sb. §4
(1) „Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou
(primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva
matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to za přítomnosti
matrikáře.“
(2) „Příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství před
jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě.“
(3) „Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít
před kterýmkoli obecním úřadem na kterémkoli místě.“
§10.1 Byl-li uzavřen
občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady
právní následky.
§10.2 Byl-li uzavřen
církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský
sňatek.
Formality
Církevní snubní protokol (a navíc všechna potřebná dovolení a
dispense).
Dotazník k uzavření manželství. - Osvědčení o splnění všech požadavků
zákona o rodině pro uzavření církevního sňatku (matriční úřad).
Protokol o uzavření manželství (pro matriční úřad).
Znehodnocení občanských průkazů (pouze u občanů ČR). Provizorní
osobní dokument.
Ne temere - ohlášení uzavření manželství do farností křtu obou
novomanželů.
Ohlášení uzavření manželství na místní matriční úřad.
Potvrzení o církevním sňatku, potvrzení o uzavření civilního manželství.
Čas
k obřadu uzavírání manželství
·
Teologické, liturgické a
praktické okolnosti.
Marriage may be
celebrated at any time except:
Liturgical laws: Rite
of Marriage (1969), 11: “When a marriage is celebrated during Advent or
Lent or other days of penance, the parish priest should advise the couple to
take into consideration the special nature of these times.” (Advent and Lent
have serious and penitential character; therefore, the celebration of marriage
should be a ‘low-key’ celebration.)
According to the Church’s
ancient tradition, the sacraments (including marriage) are not celebrated on
Good Friday and Holy Saturday (Sacramentary).
Particular laws may
limit scheduling of the weddings especially on Saturday evening and Sunday
because the priests and the churches are usually busy with other parish
activities and worship.
V době od roku 1917
do roku 1969
Marriage could be
celebrated at any time; however, there were times when the solemn nuptial
blessing was forbidden.
1917 Code of Canon Law:
Codex Iuris Canonici of 1917, canons (and notes) 1108 and 1101
Canon 1108.1:
“Marriage may be celebrated at any time of the year.”
Canon 1108.2: “Only
the solemn blessing of marriage is forbidden from the first Sunday of Advent
until the Christmas Day inclusive, and from Ash Wednesday until Easter Sunday
inclusive.”
Canon 1108.3: “But
ordinaries of places (the diocesan bishops) can, subject to liturgical laws,
permit the blessing even during the aforesaid time, for just cause, notifying
the parties that they should abstain from excessive festivity.”
Bouscaren, Lincoln and
Ellis, Adam. Canon Law. A Text and
Commentary (Milwaukee: The Bruce Publishing Company, 1946) 526-533.
Od Tridentského
koncilu (1546-1563) do vyhlášení Kodexu kanonického práva v roce 1917
The solemn celebration
of wedding (which included only the solemn nuptial blessing given at Mass) was
forbidden from the first Sunday of Advent to Epiphany and from Ash Wednesday to
the Sunday after Easter.
The Council of Trent
(1563), session XXIV, canon 11: “If anyone says that the prohibition of the
solemnization of marriages at certain times of the year is a tyrannical
superstition, derived from the superstition of the heathen, or condemns the
benedictions and other ceremonies which the Church makes use of in them: let him
be anathema.”
Před Tridentským
koncilem (1546-1563)
The times when the
solemn celebration of wedding (which included the solemn nuptial blessing given
at Mass, the escorting of the bride, the nuptial feast) was forbidden varied
according to place and historical period.
The solemn celebration
of wedding was forbidden at least in some places from the first Sunday of Advent
to Epiphany, from Septuagesima Sunday to the Sunday after Easter, and from the
Monday before the Ascension to Saturday after Pentecost.
Dějiny svatebních obřadů
Manželství u Židů
Odehrávalo se ve dvou momentech: zasnoubení a svatba.
Zasnoubení neznamenalo jen příslib, ale právní uzavření manželství, i
když nevěsta po něm zůstávala ještě 12 měsíců u rodičů a potom se
teprve odstěhovala k ženichovi a začali manželský život.
Svatba spočívala ve slavnostním uvedení nevěsty do domu ženicha.
Souhlas nevěsty a ženicha se mlčky předpokládal.
Obřady měly rodinný charakter. Odehrávaly se v soukromí pod vedením
otce, ne v synagoze za přítomnosti kněží nebo levitů.
Manželství na Blízkém východě
Manželství se považovalo za právní smlouvu.
Závaznost zasnoubení byla zdůrazněna odevzdáním věna. V Egyptě měla
velký význam psaná smlouva.
Za Alexandra Velikého býval přítomen kněz, spíše ve funkci úřednické
než náboženské.
Manželství u Řeků
Manželství mělo rozměr občanský a náboženský.
Dva důležité momenty: zásnuby a svatební slavnost: Zásnuby byly právním
aktem uzavření manželství.
Svatba, po určitém čase po zásnubách, spočívala v odevzdáním nevěsty
ženichovy. Obětování bohům při svatebním obřadu mělo získat přízeň
božstev a mělo soukromý, rodinný charakter. Manželský souhlas nebyl výslovný,
ale předpokládal se.
Manželství u Římanů
Zásnuby byly pouze příslibem a neměly charakter sňatku.
Uzavření manželství se rovnalo uzavření právní smlouvy skrze souhlas
dvou stran s následným uvedením nevěsty do domu ženicha.
Svatba měla náboženský a rodinný charakter. Předsedal jí paterfamilias.
Syn-ženich tak převzal starost o domácí božstva. Nevěsta přecházela od
jedněch božstev k božstvům svého manžela.
Manželství bylo monogamické a nerozlučitelné.
Manželství u křesťanů - zpočátku se křesťané brali podle místních zvyků.
During the first three centuries marriages were celebrated according to the local customs. The wedding ceremony had a private character and was usually celebrated in family under the leadership of the father of the family. The Epistle to Diognetus, V: 6-7: “Christians marry like the rest of the world: They beget children, but they do not cast their offspring adrift. They have common table, but not a common bed.”
Since the fourth century, marriage was still celebrated according to the local customs in private. However, the Roman law and traditions had important influence: The Code of Theodosian stipulated that the consent between a man and a woman in the presence of a witness was necessary for validity of marriage. No more formalities either official or traditional were necessary. This law became effective in 438 for the East and in 443 for the West Empire.
By the ninth century, a complete Church ritual for marriage had evolved in the East and the West.
Charlemagne (died 814) ruled that marriages should be celebrated in the presence of and blessed by a priest although the Holy See did not accept it as an invalidating condition.
Leo VI (Byzantine emperor 866-912) ruled in 893 that the (Eastern) liturgy of nuptial blessing and the ritual of crowning in the case of a first marriage were necessary conditions for validity. The nuptual blessing commemorates the original blessing of Adam and Eve in Genesis 1:28; Tobit 8:5-7. (The priest became the minister of the sacrament of marriage. The exchange of the vows is just a precondition of validity). Slaves, perhaps, half of the Byzantine Empire’s population were not affected. Emperor Alexis I Comnenus (1081-1118) made the liturgical rite obligatory also for slaves.
Roman Ritual of 1614 required the exchange of the consent in the presence of the priest and two witnesses. The priest ‘married’ the couple: “Ego coniugo vos.” The Council of Trent did not intend to abolish various local customs but it seems that the Roman Ritual eventually prevailed over most of the customs and local ceremonies or diminished their importance.
Ordo Celebrandi Matrimonium, Editio Typica of 1969 followed the liturgical reform of the Second Vatican Council.
Ordo Celebrandi Matrimonium, Editio Typica Altera. 1991. It includes a new introduction; Ordo celebrandi Matrimonium coram assistente laico, additional opening prayers, revised nuptial blessings, more prayers and biblical readings.
Rites of Marriage prepared by the conferences of bishops.
Literatura:
Svatební obřady.
Bologne, Jean-Claude. Svatby. Dějiny
svatebních obřadů na Západě. Praha: Volvox Globator, 1997.
Kunetka,
František. „Benedictio nuptialis.“ Studia theologica 23 (2006) 1-21.