Věření a vidění
Jan Křtitel z vězení poslal k Ježíšovi své učedníky, aby se ho zeptali, zda je Mesiáš. Zdá se to divné, protože v Lukášově evangeliu čteme, že se Jan radostně pohnul v již Alžbětině lůně, když se setkal s Ježíšem, taktéž ještě nenarozeným (Lk 1, 41-44). A v Janově evangeliu se říká, že Jan rozpoznal Ježíše jako Mesiáše ihned po Ježíšově křtu:
Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží." Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží." (Jan 1, 29-36).
Obojí se událo ještě před tím, než byl Jan Křtitel uvězněn. Proč tedy posílá své učedníky za Ježíšem s otázkou, na kterou už přece podle všeho musel znát odpověď? První ze zmíněných úryvků, totiž setkání Alžběty s Janem a Marie s Ježíšem, pravděpodobně nemusíme brát v této souvislosti příliš doslovně. Radostné pohnutí Alžběty prostě pociťuje i její dítě (zkušenost emočního sdílení nenarozeného dítěte a jeho matky má každá žena, která se stala matkou) a to ještě neznamená, že došlo k mystickému poznání dítěte, které k tomu ještě nemělo vyvinuté přirozené dispozice. Úryvek z Janova evangelia však mluví jasně o tom, že Jan Ježíše s jistotou identifikoval jako Syna Božího. Proč tedy později ta nejistota?
Jan byl prorokem starého zákona, který již stojí na prahu nového. Přestože byl "největší z těch, kteří se narodili ze ženy", byl člověkem své doby. Jeho počáteční jistota s níž poznal Mesiáše tedy mohlo narazit na pozdější informace o Ježíšově jednání, které úplně neodpovídalo očekávání tehdejšího židovstva. Proto je možné, že u Jana nebo přinejmenším u jeho učedníků narůstala nejistota. Je to skutečně Syn Boží? Je to ten, kterého jsme očekávali? Současný přístup k nezávislému ověřování a testování by velel provést nějakou zkoušku. Jan ale dělá dnes nepochopitelnou věc. Pošle učedníky, aby se Ježíše zeptali. Zdá se to nelogické. Kdyby byl Ježíš Mesiášem falešným, tak by zcela jistě odpověděl: "Ano, já jsem Mesiáš". Má tedy takový dotaz nějaký smysl?
Janův přístup ukazuje, že Ježíš pro něj není jen tak někdo, koho lze nezávisle testovat. Jeho jednání je sice nečekané a překvapivé, ale nikoli nesmyslné nebo hloupé. Jan je přesvědčen, že je Ježíš od Boha. Ale není si jisté, o co zde přesně jde. Je Ježíš Mesiáš nebo jde ještě o něco jiného? Dalo by se říci, že Jan je přesvědčen o Ježíšově autentickém poslání od Boha, ale není si jist druhem tohoto poslání. A ježíš mu odpovídá nikoli jako tehdejší učitelé, ale jako ten, kdo má moc: "Oznamte, co vidíte". Neříká tedy ani "ano" ani "ne". Je to zbytečné. Stačí se podívat. A kdo není slepý, ten vidí. Kdo není slepý v srdci, ten porozumí.
Ježíš tedy neodpověděl slovem "ano" nebo slovem "ne". Odpověděl poukazem: "Oznamte, co vidíte". Kdo vidí, tomu je situace jasná. A Ježíš pokračuje tím, že už nemluví k Janovým vyslancům o svém jednání, ale ke shromážděným lidem o Janovi: "Co jste vyšli vidět?" Pořád se zde mluví o vidění. Zkušenost je zde stěžejní. Jan si možná představoval Mesiáše jinak a byl trošku zmatený. A Ježíš říká: "Oznamte, co slyšíte a vidíte". Podobně i lidé okolo Ježíše si možná představovali autentického Božího proroka jinak, než bylo to, co viděli u Jana Křtitele. A Ježíš opět říká: "Co jste vyšli vidět?"
První pohled, na základě kterého si děláme svůj názor, je ovlivněn naším očekáváním, našimi představami, které se pak snažíme za každou cenu natlačit do reality, kterou opravdu vidíme. Ježíš upozorňuje, že podstatné není, co jsme si sami v naší představivosti zkonstruovali, ale to, co vidíme. Jakoby říkal: "Držte se reality a ne naivních představ!" "Co jste vlastně vyšli vidět? Co jste si mysleli, že uvidíte? Co jste vlastně chtěli vidět?" Je to důležité? Není. Důležité je to, co vidíte. Tento realismus Ježíšovy zvěsti je velice podstatný. Nemusíme věřit slepě. Slepá víra v plném slova smyslu je bláhovost a hazard. Víra je velmi rozumná odpověď na to, co vidíme, co zakoušíme.
16. 12. 2007
Tomáš Machula