Jan - předchůdce Páně
Mk 1, 1-8
Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše:
„Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. Hlas volajícího
na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ To se stalo, když Jan
Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na
odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu,
vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn
velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A
kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se
sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude
křtít Duchem svatým.“
Evangelista Marek začíná své vyprávění na poušti kázáním Jana Křtitele. Tento poslední z Izraelských proroků byl přímým předchůdcem a takříkajíc osobním prorokem Ježíšovým, i když se Jan s Ježíšem podle evangelního podání setkali jen velmi krátce při Ježíšově křtu v Jordánu (nepočítáme-li ovšem poněkud specifické setkání v Ain Karim před jejich narozením, které popisuje Lukáš 1, 39-44). Jan se chová jako prorok, mluví jako prorok a lidé ho bez obtíží za proroka pokládají. Celým svým zjevem Jan odkazuje na Eliáše, jednoho z největších proroků starého Izraele. Jeho úkolem je připravit cestu Pánu.
Mohlo by se zdát, že Jan měl svůj úkol snadný. Už v lůně své matky Alžběty poznal svého Pána, když se Alžběta potkala s Marií, která čekala narození Ježíšovo. U Jordánu, když k němu přišel Ježíš, ukázal na něj a prohlásil o něm: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží“ (Jan 1, 29-36).
Je to zvláštní, ale tentýž Jan, poté, co byl uvržen do vězení, začíná pochybovat. Najednou si není jistý a i když slyší o Ježíšových skutcích, nebo možná právě proto, posílá Ježíšovi vzkaz: Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ (Mt 11, 2-3)
To, jak Ježíš působil a jak se projevoval, se asi natolik lišilo od očekávání a představ i toho, kdo byl přímým předchůdcem Ježíšovým, že musela taková otázka padnout. A Ježíš odpovídá nikoli pouhým „ano“ nebo ujištěním nebo povzbuzením. Odpovídá plnou vahou autority: Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (Mt 11, 11, 4-6). Tato odpověď musela přesně zapadat do toho, co Jan předtím kázal o Ježíšovi: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“ Už nemáme dalších zpráv, že by mu tato odpověď Ježíšova nestačila.
Jan Křtitel bývá na obrazech a v kázáních často líčen jako jakýsi podivín – poslední z „jurodivých“ starého zákona: kobylky, poušť, plášť z velbloudí kůže, drsná apokalyptická řeč apod. Na druhou stranu bývá zase zdůrazňována jeho pokora. Jan, který není hoden zavázat řemínky Ježíšovy obuvi... Jan, který křtí pouze vodou... Jan, za kterým přichází někdo větší...
Jan byl ale zároveň mučedník. Byl zabit za ostré pokárání svévolně žijícího panovníka. Jeho role herolda ho mohla velmi snadno svést k tomu, aby se schoval do stínu „toho, kdo má přijít za ním“. Jan ale zůstává sám sebou, i když je „pouze“ tím, kdo připravuje cestu. Neschovává se před svou odpovědností proroka. Nezříká se pravdy. Bůh je ten, kdo je jeho silou, a pro kterého žije a umírá. Jeho pokora není falešným skrýváním se pod plášť někoho, kdo ho má krýt a kdo má udělat špinavou práci za něj, nebo kdo má aspoň nést nepříjemné následky. Jan je proto vzorem Božího muže, s hlubokou vírou, odhodlaností, s pochopitelnou mírou váhání, ale zároveň pevností a odpovědností, která ho nakonec dovede až ke smrti. To všechno je však pouze začátek. Cílem, o který jde, je Boží království. A proto zaznívají tak jasně Ježíšova slova: Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on. (Mt 11, 11).
Tomáš Machula
7. 12. 2008