Odstup Pottere! (?)

 Nemám rád módní vlny a masové šílení. Když se "potterománie" rozšířila i k nám, nestál jsem frontu u knihkupectví. Jak už jsem řekl, nemám rád módní vlny a koneckonců, Harry Potter je záležitost jiné věkové skupiny. Přesto jsem se nedávno rozhodl knihy o studentu školy kouzel půjčit a přečíst. Lákadla byla velká. Nebyly to ani plakáty ani premiéra filmu. Byly to zprávy o reakci některých křesťanských představitelů. Americký pastor Brock, jehož fotografie u planoucí hranice s "potterovkami" zdobila řadu novinových článků, prý ty knihy sice nečetl, ale dovede si představit, co v nich je. Vatikánský exorcista Amort se zachoval o poznání kultivovaněji. Podle zprávy Kath-net přetištěné v posledním loňském čísle Světla tento exorcista knihy o Harry Potterovi četl. Pokud je mi známo, tak je nepálí, nicméně před nimi ostře varuje jako před mistrovským dílem ďábla. Uznejte, že knihy, které hltají milióny mladých čtenářů, a které jsou zároveň tak příkře hodnoceny, přímo lákají k přečtení.

Čekal jsem ledacos a popravdě řečeno k první "potterovce" jsem přistupoval jako k intelektuální povinnosti seznámit se s mládežnickým best-sellerem nevalného obsahu. V průběhu četby jsem názor pozměnil a četba dalších třech dílů Harryho Pottera už nebyla nepříjemnou povinností, ale docela milým potěšením. Když jsem knihy dočetl, musel jsem si přiznat, že se mé vlastní dojmy a reflexe nad nimi diametrálně liší od těch výše uvedených. Že se názorově rozcházím s americkým Koniášem (pardon, otče Koniáši, za toto srovnání), který pálí to, co ani nečetl, pro to mě hlava nebolí. Spíše se zamýšlím nad názorem exorcisty Amorta, k němuž nemám žádné apriorní předsudky, jaké má řada lidí, když se řekne Vatikán nebo (nedejbože) exorcista. Podle otce Amorta prý Harry Potter lže a není za to trestán. Navíc používá magii, která je vždy dílem Satanovým. Boj dobra se zlem je prý jen zástěrka.

Ačkoli se snažím reflektovat knihy o Harry Potterovi co nejobjektivněji a zkoumat je pod zorným úhlem zmíněných obvinění, nemůžu si pomoci. Prostě asi vidím jinak. Někdo by možná řekl: "Exorcista vidí dál a hlouběji. To, že tam nic nenacházíš ty, je jen důkazem rafinovanosti a nebezpečí oněch knih". Ale to bychom pak rovnou mohli zapomenout na vlastní rozum, který nám Bůh dal, a problémy řešit dotazem u exorcisty. Ne, ač úřad i osobu otce Amorta ctím, nemohu s ním souhlasit. Můj dojem z četby oněch knih je natolik odlišný, že kdyby to nebylo ve Světle, považoval bych onu zprávu za Silvestrovskou vložku (musím říci, že jsem si pro jistotu existenci exorcisty G. Amorta ověřil). Takže při vší úctě (bez ironie) k těm, kteří mají názor jiný, dovolím si předložit pár argumentů, proč považuji "vymítání Pottera" za nesmyslné.

Nejprve musím ujistit, že ač je můj dojem v podstatě kladný, nehodlám tvrdit, že jde o kdovíjaká veledíla. V rámci svého literárního druhu je však přes všechny výhrady, které bych mohl mít, považuji za povedené a čtivé. Neodmítám jakoukoli kritiku spisovatelky Rowlingové, pouze se stavím proti démonizaci něčeho, co si ji dle mého názoru naprosto nezaslouží.

Duchovně laděné námitky bych shrnul do bodů: magie, lži, zlo. Co se prvního bodu týče, kouzla a čáry najdeme v každé pohádce. V normálních pohádkách však nejde o ďábelská témata, ale o fantazijní svět, do něhož je příběh zasazen. Kouzla jsou koloritem, který dělá příběh zajímavějším, a prostředkem, jak rozšířit paletu možných dějových zvratů. Pokud vše, kde jsou kouzla, je ze zlého, měli bychom důsledně vymýtit s Potterem i Erbenovy pohádky, dívku na koštěti Saxanu, Macha a Šebestovou a Arabelu. A jak by dopadl C. S. Lewis, jehož upřímné a hluboké křesťanství si asi sotvakdo dovolí zpochybnit? Vždyť i on ve svých Letopisech Narnie operuje s magií (mluví dokonce o dobré magii!) a kouzelnými bytostmi i skutky. Podobně i trilogie J. Whitea ze země Anhropos. S Lewisovou Narnií je sice co do kvality nesrovnatelná, ale křesťanský akcent je v ní mnohem zřetelnější. Dokonce získala jakousi cenu za nejlepší dětskou knihu s křesťanskou tématikou, ale čar a kouzel je tam požehnaně (nebo snad proklatě?). V Harry Potterovi kouzla samozřejmě také jsou, dobrá i zlá, jako všude jinde. Stačí to k jeho odsouzení?

Druhým bodem jsou lži, které Harrymu vytýká otec Amort. Přiznám se, že jediné lži, které v knize u Harryho nacházím, jsou klukoviny nebo zatajování pravdy, která by mohla jinému ublížit. To druhé je asi bez problémů, to první sice morálně dokonalé není, ale copak nerozlišíme klukovinu od skutečné promyšlené a nebezpečné lži? Harry Potter rozhodně není Mirek Dušín. Je to normální kluk, který občas vyvede lumpárnu, občas poruší pravidla, ostatně jako každá z nás. Vtip je v tom, že v základní orientaci, tam, kde jde opravdu o vážnou věc, tam se osvědčuje jako charakter. Když hodí raketu do lektvaru, který exploduje a všechny postříká, zapře to. Když se ale ocitne tváří v tvář smrti, vydrží. Pokud někdo neumí tohle rozlišit, je asi každá další diskuse marná.

Posledním bodem je zlo, nebo lépe řečeno, rozlišení dobra a zla. A tady si dovolím oponovat otci Amortovi nejostřeji. Kniha víc než co jiného hlásá zásadu, že v určitých situacích nemáme na výběr a musíme si zvolit správnou stranu, i kdybychom tím měli riskovat vlastní život. V knize nejsou snad žádné jednobarevné postavy (i skrznaskrz zlý Lord Voldemort je uznáván minimálně jako velmi schopný čaroděj, který se bohužel tak strašlivě zvrhnul), snad s výjimkou vysoce schopného a inteligentního, ale přitom mimořádně dobrého a otcovsky působícího ředitele Brumbála. Přesto je jasně zřetelné, co je dobré a co zlé. Myslím, že si čtenář odnese větší dojem z toho že se chlapec pustí do zdánlivě předem prohraného boje, aby odporoval zlu, než z toho, že načerno letěl autem (to "letěl" je správně - nezapomeňme, že jsme u kouzelníků). Proti relativizaci dobra a zla, která spatřuje dobro v moci nad jinými, se jasně staví objektivní charakter dobra. Dobro není naše subjektivní preference. Dobro zde je nezávisle na nás a my ho máme poznat a přidat se na jeho stranu. Dobro také nikdy není zadarmo. Knihy o Harry Potterovi končí v podstatě dobře, ale nikdy ne iluzí "jako by se nic nestalo". Stalo se, a o hodně se přitom přišlo. Ale zlo nezvítězilo. Ostatně, jako v normálním životě.

Jedna z filipik doktora Vlacha v Jirotkově Saturninovi praví, že nebezpečné knihy nejsou brakové romány o kovbojích, ale zdánlivě bezproblémové romantické knihy pro dívky. Kluka po přečtení kovbojky asi nenapadne, aby chytal policajty do lasa, ale nezralá dívenka si může z romantických blábolů odnést přesvědčení, že opravdová láska je jen přechodné vzplanutí, že trvalý manželský svazek je jen iluzí nebo že ve jménu "lásky" lze udělat v postatě cokoli. Aplikujeme-li tuto moudrou úvahu na Harryho Pottera, mám za to, že málokdo začne shánět kouzelnou hůlku nebo cestovat skákáním do krbu. Naproti tomu by mě zajímalo, jaké následky zanechají pokémoni nebo tamagoči, kolem kterých se takový cirkus netočí, ač jsou to dle mého názoru věci skutečně destruktivní. I když možná… Když tyhle příšernosti pro děti vidím, Harryho hůlkou bych nepohrdl. Určitě se by se s ní daly odeslat nežádoucí příšernosti někam hodně daleko.

15. 1. 2002

Tomáš Machula