Tomáš Akvinský

Komentář k Boethiovu spisu De Trinitate

otázka 5, článek 1

Proto postupme a podívejme se na jedno každé, jak může být nahlédnuto a pochopeno, neboť jak bylo, zdá se, velmi dobře řečeno, vzdělaný člověk se má pokoušet získat jistotu o jednom každém tak, jak samo je. Jsou-li tři oblasti spekulativní vědy: přírodní věda, tj. v pohybu a neabstrahovaná, anupexairetoj (uvažuje totiž formy těles s materií, přičemž formy od těles v aktu nemohou být separovány, protože jsou tělesa v pohybu, např. země klesá, oheň stoupá, má forma spojená s materií pohyb), matematika, tj. bez pohybu a neabstrahovaná (uvažuje totiž formy těles bez materie, a tedy i bez pohybu; tyto formy jsou však v materii, takže je od těles nelze separovat) a teologie, bez pohybu, abstrahovaná a separovatelná (neboť božská substance je prosta materie i pohybu), pak bude třeba postupovat v přírodních vědách racionálně, v matematických učením a v božských intelektuálně a nenechat se rozptýlit k představivosti, nýbrž spíše nahlížet samu formu, která je vskutku formou a ne obrazem, a která je samým bytím a z níž bytí je.

A. M. S. Boethius: De Trinitate 2

Předmluva

Poté, co Boethius předložil nauku katolické víry o jednotě Trojice, probral i pojem samotné této nauky. Nyní hodlá přistoupit ke zkoumání toho, co bylo řečeno. A protože podle učení Filosofa ve 2. knize Metafyziky je před samotnou vědou třeba zkoumat metodu vědy, dělí se tato část na dvě. V první Boethius ukazuje příslušnou metodu tohoto zkoumání, týkajícího se božských věcí. Ve druhé postupuje touto metodou při zkoumání od slov: která je vskutku formou atd.

První část se dělí do dvou. V první tvrdí, že je nebytné zabývat se metodou zkoumání. Ve druhé, od slov jsou-li tři atd., se zabývá vhodnou metodu tohoto zkoumání. Říká: „proto“, z čehož je zřejmé, že jde o nauku katolické víry o jednotě Trojice, a že nepřítomnost rozdílu je důvodem jednoty; „postupme“, což je povzbuzení, „a podívejme se“, tj. pečlivě a náležitým způsobem zkoumejme samotné nejhlubší principy věcí a pravdu, která je jakoby zahalená a skrytá. A dále říká: „jedno každé, jak může být nahlédnuto a pochopeno“, tj. mluvme o tom způsobem, který umožní věc intelektem nahlédnout a pochopit. Tato dvě slova používá proto, že metoda zkoumání musí být přiměřená jak zkoumané věci, tak nám. Kdyby nebyla přiměřená zkoumané věci, pak by věc nemohla být poznána. Pokud by nebyla vhodná pro nás, pak bychom nemohli nic pochopit, protože patří k povaze božských věcí, že nemohou být poznány jinak než nahlédnutím intelektu. Proto kdyby o nich chtěl někdo uvažovat podle představivosti, nemohl by je pochopit, protože tyto věci takto pochopitelné nejsou. Kdyby však chtěl někdo vidět božské věci o sobě s jistotou a proniknout je tak, jako je to možné u smyslově dostupných věcí a matematických důkazů, nebyl by toho schopen, protože jeho intelekt je na to nedostatečný, ačkoli samy tyto věci jsou samy o sobě takto pochopitelné. A to, že by každé zkoumání mělo mít přiměřenou metodu, dokazuje odvoláním se na autoritu Filosofa, když říká: „jak bylo, zdá se, velmi dobře řečeno“, myslí se na počátku Aristotelovy Etiky Nikomachovy, „vzdělaný člověk se má pokoušet získat jistotu o jednom každém tak, jak samo je“, tj. metodou přiměřenou věci samé se pokoušíme získat přesvědčení o této věci. U všech věcí totiž není možné mít stejnou jistotu a důkazem získanou evidenci. V první knize Etiky Nikomachovy čteme slova Filosofova: „Učený člověk hledá v každém oboru pouze tolik jistoty, kolik povaha věci připouští.“ Když říká: „jsou-li tři… atd.“, hledá vhodnou metodu tohoto zkoumání pomocí srovnání s metodami používanými v jiných vědách. A protože metoda musí být přiměřená zkoumané věci, rozděluje tuto část na dvě. V první rozděluje vědy podle věcí, kterými se zabývají. Ve druhé ukazuje jim přiměřené jednotlivé metody: „přírodní… atd.“ V první říká tři věci. Za prvé ukazuje, čím se zabývá přírodní filosofie. Ve druhé čím se zabývá matematika: „matematická… atd.“ Ve třetí čím se zabývá božská věda: „teologie, bez pohybu… atd.“ Tvrdí, že bylo dobře řečeno, že je třeba o všem získávat přesvědčení podle toho, jak to, co zkoumáme, jest. „Jsou-li tři oblasti spekulativní vědy“ neboli filosofie – to říká, aby je odlišil od vědy činné neboli praktické, tj. od etiky – u všech se požaduje metoda odpovídající tomu, čím se zabývají. Tyto tři oblasti, o kterých je řeč, jsou fysika neboli přírodní věda, matematika a božská věda neboli teologie. Jak jsem řekl, jsou tři oblasti vědy: jedna z nich je přírodní, „v pohybu a neabstrahovaná“, tj. zkoumá pohyblivé věci neabstrahované od materie, což vysvětluje ve svém spise pomocí příkladů. Když říká: „uvažuje totiž formy těles s materií (…) v pohybu“, myslí se tím sama složenina materie a formy jako taková, má sobě vlastní pohyb, nebo sama forma existující v materii je principem pohybu. Proto se uvažuje stejně o věcech z hlediska jejich materiálnosti a z hlediska toho, že jsou pohyblivé. Dále vysvětluje o čem je matematika: je „bez pohybu“, tj. narozdíl od přírodní vědy je to uvažování bez pohybu a pohyblivých věcí, „a neabstrahovaná“, tj. stejně jako přírodní věda uvažuje formy, které co do svého bytí nejsou abstrahované od materie. A vysvětluje jak se to děje: „uvažuje totiž formy těles bez materie, a tedy i bez pohybu“, neboť kdekoli je pohyb, tam je i materie, jak se z pohybu dokazuje v 9. knize Metafyziky. Proto je matematikova spekulace bez materie a pohybu. „Tyto formy“ tj. ty, kterými se matematik zabývá, „jsou však v materii, takže je od těles nelze separovat“ co do bytí. Jsou tedy separovatelné z hlediska myšlení, ale ne z hlediska bytí. Dále ukazuje o čem je třetí, tj. božská věda: teologie, tedy třetí oblast spekulativní vědy, které se říká božská věda neboli metafyzika neboli první filosofie, je „bez pohybu“, čímž je podobná matematice a odlišná od přírodní vědy, „abstrahovaná“, myslí se od materie, „a neseparovatelná, takže se v obou těchto bodech liší od matematiky. Božské věci jsou totiž co do bytí abstrahované od materie a pohybu. Matematické jsou naproti tomu neabstrahované co do bytí, ale separovatelné v myšlení. Božské věci jsou ale neseparovatelné, protože separovat lze jen to, co je spojené. Proto nejsou božské věci v myšlení separovatelné od materie, ale jsou abstraktní co do bytí. U věcí matematiky je tomu opačně. A to dokazuje božská substance, kterou se božská věda zabývá především, a od které je i pojmenována. Když dále říká: „v přírodních vědách… atd.“, ukazuje příslušnou metodu pro zmíněné oblasti vědy. O tom říká dvojí. Za prvé předkládá metody přiměřené jednotlivým zmíněným oblastem, což bude dále diskutováno. Za druhé vysvětluje poslední metodu, která patří tomuto zkoumání. To dělá dvěma způsoby. Prvním způsobem odstraňuje překážku tím, že říká: „nenechat se rozptýlit k představivosti“, jak se tomu děje, když o božských věcech soudíme na základě naší představivosti. Druhým způsobem ukazuje vlastní metodu: „nýbrž spíše nahlížet samu formu“ bez pohybu a materie, jejíž okolnosti následně vykládá ve svém zkoumání.

OTÁZKA 5

Zde jsou otázky dvě. Jedna se týká rozdělení spekulativní vědy, které se nachází v textu. Druhá pak způsobů zkoumání, které patří jednotlivým částem spekulativní vědy.

Ohledně první otázky jsou zde čtyři body:

1.        Je vhodné rozdělovat spekulativní vědu na tři části: přírodní, matematiku a božskou?

2.        Týká se přírodní filosofie těch věcí, které jsou v pohybu a v materii?

3.        Zabývá se matematické uvažování, které je bez pohybu a materie, věcmi, které jsou v materii?

4.        Týká se božská věda těch věcí, které jsou bez materie a bez pohybu?

Článek 1

U prvního článku se postupuje takto: Zdá se, že dělení spekulativní vědy na tyto části je nevhodné.

1. Části spekulativní vědy jsou habity, které zdokonalují kontemplativní část duše. Avšak Filosof v 6. knize Etiky tvrdí, že vědní část duše - tj. její kontemplativní část - je zdokonalována třemi habity, totiž moudrostí, vědou a intelektem. Proto jsou části spekulativní vědy tyto tři oblasti a nikoli ony tři výše zmíněné v textu.

2. Kromě toho: Augustin říká v 8. knize De civitate Dei, že racionální filosofie, což je logika, spadá do kontemplativní nebo spekulativní filosofie. A protože o výše zmíněném rozdělení zde není zmínka, zdá se, že je nevhodné.

3. Kromě toho: Filosofie se obvykle dělí na sedm svobodných umění, mezi něž nepatří ani přírodní ani božská věda, ale pouze racionální a matematická věda. Proto přírodní ani božská věda se nemohou řadit mezi části spekulativní vědy.

4. Kromě toho: Medicína se zdá být nejvyšším způsobem praktickou vědou, a přesto se u ní rozlišuje část spekulativní a část praktická. Ze stejného důvodu je ve všech praktických vědách nějaká spekulativní část. Proto musejí být do tohoto rozdělení zahrnuty i etika neboli morální věda - mají totiž svou spekulativní část, přestože jsou praktické.

5. Kromě toho: Medicína je jakási část fyziky a podobně jistá jiná umění, kterým se říká mechanická, tj. věda o zemědělství, alchymii a jiných podobných věcech. Protože jsou to praktické vědy, zdá se, že přírodní vědu nelze řadit absolutně mezi spekulativní vědy.

6. Kromě toho: Celek a jeho části nemohou být postaveny vedle sebe jako rovnocenné části něčeho jiného. Ale božská věda se zdá být jako celek vzhledem k fyzice a matematice, jejichž subjekty jsou částmi jejího subjektu. Subjektem božské vědy, která je první filosofií, je jsoucno, jehož částí je pohyblivá substance, kterou se zabývá přírodní věda, a podobně i kvantita, kterou se zabývá matematika, jak plyne ze 3. knihy Metafyziky. Proto nemůže být božská věda stejnou částí jako přírodní věda a matematika.

7. Kromě toho: Vědy se dělí stejným způsobem jako věci, jak se říká ve 3. knize De anima. Avšak filosofie se týká jsoucna, je znalostí jsoucna, jak říká Dionýsios v listě Polykarpovi. Protože se jsoucno nejprve dělí na potenci a akt, jedno a mnohé nebo substanci a akcident, zdá se, že i části filosofie by se měly rozlišovat tímto způsobem.

8. Kromě toho: Je mnoho dělení jsoucen, o nichž jsou vědy, a to více esenciální než ty, které dělí jsoucno na pohyblivé a nepohyblivé nebo abstraktní a neabstraktní. Jsou to např. tělesné a netělesné, oduševnělé a neoduševnělé a tak podobně. Proto by mělo rozdělení filosofie vycházet spíše z těchto typů diferencí než z oněch výše zmíněných.

9. Kromě toho: Vědy, které jsou předpokladem jiných věd, musí být přednější než vědy, které na nich závisí. Ale všechny ostatní vědy předpokládají božskou vědu, protože ta dokazuje jejich principy (východiska). Proto božská věda musí být předřazena ostatním.

10. Kromě toho: matematika má být vyučována dříve než přírodní věda, neboť i děti se mohou snadno naučit matematiku, avšak přírodní vědu až pokročilejší, jak se říká v 6. Knize Etiky. Proto byl i u dřívějších myslitelů zachováván tento řád studia věd: nejprve logika, pak matematika, poté přírodní věda, pak morální věda a nakonec studiem božské vědy. Proto musí matematika předcházet přírodní vědu. Zdá se tedy, že výše uvedené rozdělení je nevhodné.

Ale proti tomu dokazuje Filosof v 6. knize Metafyziky, že ono rozdělení je vhodné: jsou tři filosofické a teoretické vědy: matematika, fyzika a teologie.

Kromě toho: Ve 2. knize Fyziky se tvrdí, že jsou tři metody vědy, které podle všeho přísluší těmto třem typům vědy.

Kromě toho: Toto rozdělení používá i Ptolemaios v úvodu svého Almagestu.

Odpověď:

Je třeba říci, že teoretický neboli spekulativní rozum se liší od činného neboli praktického. Cílem spekulativního je totiž pravda, kterou se zabývá. Praktický se naproti tomu zabývá pravdou kvůli činnosti, která je jeho cílem. Proto Filosof ve 3. knize De anima říká, že se teoretický a praktický rozum navzájem liší cílem, a ve 2. knize Metafyziky zase, že cílem spekulativní vědy je pravda, kdežto praktické vědy činnost. A protože materie musí odpovídat cíli, jsou materií praktických věd věci, které mohou vznikat naší činností, aby poznání těchto věcí mohlo směřovat k činnosti jako ke svému cíli. Materie spekulativních věd jsou věci, které nevznikají naším přičiněním. Uvažování o nich tedy nemá za svůj cíl činnost. Spekulativní vědy je tedy třeba rozlišovat na základě rozdílů mezi těmito věcmi. Je však třeba vědět, že když se habity a potence rozlišují podle svých objektů, nerozlišují se podle jakýchkoli diferencí mezi objekty, ale jen podle diferencí, které per se patří objektům nakolik jsou to objekty.

Živočich nebo rostlina se vztahuje ke smyslově vnímajícímu tvoru, nakolik je smyslový, pouze volně, a proto se podle tohoto rozlišení nerozlišují smysly - rozlišují se spíš podle barvy a zvuku. A proto se spekulativní vědy musí rozlišovat podle rozdílů mezi objekty spekulace jako takovými. Takovému objektu, který je objektem spekulativní potence, přísluší něco z hlediska intelektivní potence a něco z hlediska habitu vědy, kterým je zdokonalován rozum. Ze svého hlediska přísluší rozum tomu, co je nemateriální, protože i rozum sám je nemateriální. Z hlediska vědy přísluší tomu, co je nutné, protože věda se zabývá tím, co je nutné, jak se dokazuje v 1. knize Druhých analytik. Všechno, co je nutné, je však jako takové i nepohyblivé. Všechno, co se pohybuje, nakolik se pohybuje, totiž může být i nebýt, a to buď jednoduše nebo po určité stránce jak se říká v 9. knize Metafyziky. Objektu spekulace, který je objektem spekulativní vědy, tedy per se přísluší buď separovanost od materie a pohybu nebo příslušnost k nim. A proto se spekulativní vědy dělí podle míry separace od materie a pohybu.

Jsou však objekty spekulace, které závisí na materii co do bytí, protože nemohou existovat jinak než v materii. A ty se dále rozdělují: některé objekty spekulace závisí na materii co do bytí i myšlení, např. ty věci, jejichž definice zahrnuje smyslově dostupnou materii. Bez materie proto nemohou být ani myšleny, např. definice člověka musí zahrnovat maso i kosti. Těmito věcmi se zabývá fyzika neboli přírodní věda. Dále jsou objekty spekulace, které sice závisí na materii co do bytí, ale ne co do myšlení, neboť jejich definice nezahrnují smyslově dostupnou materii, např. přímka nebo počet. Těmi se zabývá matematika. A konečně jsou i objekty spekulace, které na materii co do bytí nezávisí, protože mohou být bez materie: buď nikdy v materii nebyly, např. Bůh nebo andělé, nebo v materii někdy jsou, někdy nejsou, např. substance, kvalita, jsoucno, potence, akt, jedno a mnohé a tak podobně. Zabývá se jimi teologie, tedy božská věda, která se tak nazývá proto, že hlavním objektem tohoto poznání je Bůh. Vedle toho se také nazývá metafyzika, tj. věda o tom, co je za-fyzikou, protože její studium má probíhat až po studiu fyziky, aby se smyslově nedostupné studovalo až po smyslově dostupném. Nazývá se také první filosofie, protože všechny vědy od ní přijímají své principy a jsou tudíž vůči ní následné. Není však možné, aby nějaké věci závisely na materii co do myšlení, ale ne co do bytí. Rozum je totiž svou povahou nemateriální. Proto není vedle těchto tří žádný čtvrtý rod filosofie.

K prvnímu je třeba říci, že Filosof se v 6. knize Etiky Níkomachovy zabývá rozumovými habity, nakolik jsou rozumovými ctnostmi. Ctnostmi se jim říká proto, že zdokonalují rozum v jeho činnosti. Ctnost je tím, co je pro toho, kdo ji má, dobré, a co dělá dobrým jeho dílo. A proto se podle různého způsobu zdokonalení, který přinášejí spekulativní habity, rozdělují také tyto ctnosti. Spekulativní část duše se zdokonaluje jednak porozuměním, což je habitus principů, kterým se poznávají věci samy sebou zřejmé, dále tím, čím se dochází k poznání závěrů dokázaných z těchto principů, přičemž toto dokazování vychází z nižších příčin, jako je tomu u vědy, nebo z příčin nejvyšších jako je tomu v případě moudrosti. Avšak když se vědy rozlišují na základě toho, že jsou nějakými habity, musejí se rozlišovat podle svých objektů, tj. podle toho, o čem tyto vědy jsou. A tak se rozlišují v 6. knize Metafyziky i tři části spekulativní filosofie.

Ke druhému je třeba říci, že spekulativní vědy, jak plyne z úvodu k Metafyzice, se týkají těch věcí, o kterých hledáme poznání kvůli nim samým. Věci, kterými se zabývá logika, se nesnažíme popsat kvůli nim samým, ale jen pro jakousi pomoc pro ostatní vědy. Proto logika nepatří do spekulativní filosofie jako její hlavní část, ale jako něco, co ke spekulativní filosofii vede, jako nástroj sloužící spekulaci - tj. sylogismy, definice atd., které jsou potřebné ve spekulativních vědách. Proto podle Boethiova komentáře k Porfyriovi není logika vědou, ale nástrojem vědy.

Ke třetímu je třeba říci, že sedm svobodných umění nepředstavuje dostačující rozdělení teoretické filosofie. Těchto sedm se uvádí (přičemž se pomíjejí některé jiné) proto, že - jak řekl Hugo od sv. Viktora v Didaskalion - ti, kdo se chtějí učit filosofii, museli je zvládnout jako první. Na trivium a quadrivium se rozdělují proto, že jsou jakýmisi cestami, jimiž se bystrý duch uvádí do tajemství filosofie. To je v souladu se slovy Filosofa, který ve 2. knize Metafyziky říká, že metodu vědy je třeba hledat před samotnými vědami. A Komentátor na tomtéž místě říká, že logiku, která patří ke triviu, a která se zabývá metodou všech věd, se člověk musí učit přede všemi ostatními vědami. V 6. knize Etiky Nikomachovy se dále říká, že chlapci se mohou učit matematiku, ale už ne fyziku, který vyžaduje experiment. A v řádu rozumu je dáno, že po logice musí následovat učení matematiky, která patří do quadrivia. Těmito jakýmisi cestami se tedy lidský duch připravuje na další filosofické disciplíny. Na rozdíl od jiných věd se jim říká umění, a to proto, že nezahrnují pouhé poznání, ale také nějaké bezprostředně rozumové tvoření, např. sestavování sylogismů, přípravu projevů, počítání, měření, skládání melodií nebo výpočty hvězdných drah. Jiné vědy buď nezahrnují tvoření, ale pouze poznání (např. božská nebo přírodní věda) a nemohou se tedy nazývat umění, protože uměním se nazývá tvořivý rozum, jak je psáno v 6. knize Metafyziky, nebo tvoří něco tělesného (např. lékařství, alchymie apod.). Nemohou se nazývat svobodná umění, protože přísluší člověku jako jakýsi akt daný tím, čím není svobodný, tj. tělem. Morální věda zase sice směřuje k jednání, ale toto jednání není úkonem vědy, ale spíše ctnosti, jak plyne z knihy Etiky Nikomachovy. Proto se jí nemůže říkat umění; v jejích jednáních zaujímá místo umění spíše ctnost. A proto staří myslitelé definovali ctnost jako umění dobře a správně žít, jak říká Augustin ve 4. knize De civitate Dei.

Ke čtvrtému je třeba říci, že jak praví Avicenna v úvodu své Medicíny, rozlišení teoretického a praktického je jiné, když se jedná o rozlišení filosofie na teoretickou a praktickou, než když se jedná o teoretická a praktická umění nebo teoretické a praktické lékařství. Když se filosofie nebo umění dělí na teoretická a praktická, vyplývá toto rozlišení cíle - teoretické je to, co směřuje pouze k poznání pravdy, praktické to, co směřuje k činnosti. Je však rozdíl, když se rozděluje celá filosofie a umění, protože při dělení filosofie se bere ohled na cíl, kterým je blaženost, k níž celý lidský život směřuje. Jak říká Augustin ve 20. knize De civitate Dei slovy Varronovými: Jediným důvodem filosofování je blaženost. A protože filosofové rozlišují dva druhy štěstí, a to kontemplativní a aktivní, jak plyne z 10. knihy Etiky Nikomachovy, rozlišují podle toho i dvě části filosofie: morální nazývají praktickou, přírodní a rozumovou zase teoretickou. Když ale nazývají některá umění spekulativními a jiná praktickými, dělají to s ohledem na některé zvláštní cíle těchto umění, např. zemědělství je praktické umění, dialektika teoretické. Když se ale dělí lékařství na teoretické a praktické, nedělá se to s ohledem na cíl. Lékařství jako takové spadá do oblasti praktické, protože směřuje k činnosti. Zmíněné dělení lékařství na teoretické a praktické bere ohled jen na to, je-li to či ono, co spadá do lékařství, bližší nebo vzdálenější činnosti. Praktickou se nazývá ta část lékařství, která učí o metodách léčení, jako například že těm a těm chorobám přísluší takové a takové léky. Teoretickou se nazývá ta část lékařství, která učí o principech vedoucích člověka k jednání, ale ne bezprostředně, jako že jsou např. tři síly nebo kolik je druhů horečky. Proto když nějakou část činné vědy nezveme teoretickou, neznamená to, že by proto musela patřit do spekulativní filosofie.

K pátému je třeba říci, že nějaká věda je obsažena v jiné dvojím způsobem: Prvním způsobem je jedna věda obsažena ve druhé jako její část, když je subjekt jedné vědy částí subjektu vědy jiné. Jako jsou např. rostliny jsou součástí přírodních těles, tak je i věda o rostlinách obsažena v přírodní vědě jako její část. Druhým způsobem je jedna věda obsažena ve druhé jakožto věda podřazená, kdy nadřazená věda dokazuje (propter quid) to, co věda podřazená pouze konstatuje (quia), např. nauka o hudbě je podřazena aritmetice. Lékařství tedy nespadá pod fyziku jako její část. Subjekt lékařství totiž není částí subjektu přírodní vědy v tom smyslu, v jakém se chápe subjekt lékařství. Neboť ačkoli tělo, které má být uzdraveno, je přírodní těleso, subjektem lékařství není proto, že je přirozeně vyléčitelné, ale proto, že je vyléčitelné lidským uměním. Ale protože při léčení, které probíhá také pomocí jistého umění, je umění služebníkem přírody (uzdravení spočívá v nějaké přirozené síle organismu, které lidské umění napomáhá), musí být důvod činností lékařského umění založen na vlastnostech přírodních věcí. A proto se lékařství podřazuje fyzice, podobně jako alchymie, zemědělská věda a další. Z toho tedy plyne, že fyzika je sama o sobě i z hlediska všech svých částí spekulativní věda, přestože jsou jí podřazeny některé vědy praktické.

K šestému je třeba říci, že přestože jsou subjekty jiných vědy částmi jsoucna, které je subjektem metafyziky, nemusí být ostatní vědy částmi metafyziky. Jakákoli věda se totiž zabývá jednou částí jsoucna s ohledem na svou speciální metodu, která se liší od metody, kterou metafyzika zkoumá jsoucno. Subjekty těchto věd tedy přesně řečeno nejsou částmi subjektu metafyziky, protože nejsou subjekty příslušných věd stejným způsobem, jakým je jsoucno subjektem metafyziky, která je z tohoto hlediska speciální vědou odlišnou od jiných věd. Věda o potenci, o aktu nebo o něčem podobném však může být nazvána částí metafyziky, protože potence, akt apod. se zkoumají stejným způsobem jako jsoucno, kterým se zabývá metafyzika.

K sedmému je třeba říci, že tyto části jsoucna vyžadují stejný postup zkoumání jako jsoucno obecně vzaté, protože nezávisejí na materii, a proto se věda o nich neliší od vědy o jsoucnu obecně vzatém.

K osmému je třeba říci, že ony rozdíly mezi věcmi, které námitka zmiňuje, nejsou diferencemi mezi věcmi per se, jakožto poznatelné. Proto se na jejich základě vědy nedělí.

K devátému je třeba říci, že ačkoli je božská věda svou povahou první z věd, s ohledem na nás ji jiné vědy předcházejí. Jak říká Avicenna v úvodu své Metafyziky, metafyzika se učí až po přírodních vědách, ve nichž se vysvětluje mnoho věcí, kterými se metafyzika zabývá, např. vznik, zánik, pohyb apod. Podobně by se metafyzika měla učit až po matematice. Pro poznání separovaných substancí totiž metafyzika potřebuje znát počet a řád nebeských sfér, což není možné bez astrologie, jejímž základem je matematika. Ostatní vědy, jako hudební věda, morální věda nebo jiné podobné, jsou metafyzice také ku prospěchu. Když metafyzika předpokládá to, co dokazují jiné vědy a přitom sama dokazuje principy těchto věd, nejedná se nutně o logický kruh. Principy, které nějaká věda, např. přírodní, bere z první filosofie, nedokazují ty věci, které metafyzik bere z přírodní vědy. Ony principy jsou dokazovány na základě jiných principů, které jsou per se evidentní. Podobně metafyzik nedokazuje principy, které poskytuje přírodnímu filosofovi, pomocí principů, které od něj přejímá, ale pomocí principů per se evidentních. Nejedná se tedy o žádný logický kruh v definici. Kromě toho, smyslově dostupné účinky, z nichž vycházejí přírodovědné zákony, jsou pro nás od počátku zřejmější. Když ale jejich prostřednictvím přijdeme k poznání prvních příčin, zjeví se nám postupem propter quid jejich účinky, z nichž jsme dokazovali důkazem quia. A tak i přírodní věda něco dává vědě božské, přestože ta vysvětluje principy přírodní vědy. Právě z toho důvodu, že je z našeho hlediska božská věda poslední, ji Boethius staví na poslední místo.

K desátému je třeba říci, že ačkoli přírodní věda by se měla učit po matematice, protože obecné zákony přírodní vědy vyžadují zkušenost a čas, přesto jsou přírodní věci jakožto smyslově dostupné přirozeně známější než matematická jsoucna abstrahovaná od smyslově dostupné materie.

přeložil: Tomáš Machula
Zde je uvedena pouze část (1 článek) nezredigovaného překladu bez poznámkového aparátu.
Definitivní verzi celých dvou kvestií 5 a 6 s poznámkovým aparátem a rozsáhlou úvodní studií můžete najít v knize:
Tomáš Akvinský, Rozdělení a metody vědy. Komentář k Boethiovu spisu De Trinitate, q. 5-6, překlad z latiny a úvodní studie Tomáš Machula, Praha: Krystal OP 2005